Těšící okénko aneb tenhle song znám

Dneska ladím lehce materiální strunu a mám pro vás pár fotek věcí, které mě těší. A zakládám tímto malé "Těšící okénko". Vždycky, když otevřu jeho okenice, uvidíte věci, které mi zrovna dělají hezčí den. A někdy to budou i opravdu maliličkatosti, protože radovat se z drobností, to jsem snad studovala ve škole, že to tak dobře umím.

Zleva na fotkách:

1) Naše stará a stále se měnící "čmárací" tabule v kuchyni, na kterou rádi malují hlavně naše návštěvy.

2) Plechový zimní kolotoč, který hraje. Já v melodii slyším písničku "Ochraňte mě má maměnko", ale nevím jistě, jestli taková lidovka existuje ;-) a milý muž můj v ní poznal (jak by ne, když je to muzikant) zasněžený vánoční song...Už jsem vám říkala, že mám velice originální hudební sluch a skoro do každé známé písničky vkládám svá vlastní slova i melodii? A co tomu říká hudebník po mém boku, který to všechno musí poslouchat? Dneska už se tomu jenom směje. ;-)

3) Zlaté hodinky, které bych ještě před nějakým časem obešla obloukem, ale teď momentálně mám ráda  rychle letící retro čas zahalený ve zlaté. Hodinky si hoví na CéDéčku od mého muže, kde zpívá neuvěřitelná Nina Simone, Louis, Ella i Billie Holiday. 

4) Krabici s máslovými sušenkami zvědavě okukuje keramické zviře, moje oblíbené, ač bez jednoho ucha. 

Ještě než prozatimně zavřu okenice Těšícího okénka na petlici, zajímá mě, jaké věci teď zrovna zvedají náladu vám, moji milí?

K Ivanovi zády, k lesu čelem

Nemíváte někdy pocit, že se chcete otočit ke všem Ivanům, povinnostem a problémům zády a jít do lesa? Já vím, že se problémy mají řešit, aby se v člověku nehromadily atakdále...ale...aspoň občas, aspoň jeden den vystrčit na všechny a na všechno záda a nic nedělat ;-)...jen si to představte. Jíst smažené sýrové kroketky, pít žlutou limonádu, dát si horkou vanu, dívat se na 5 filmů za sebou, číst anebo jít na večeři s někým, koho jste neviděli už léta. K téhle mé dnešní úvaze mě inspirovala paní, od které si pronajímám kancelář. S nadsázkou řekla: "Když je člověk v nemocnici, je to jako dovolená. Dělá věci, ke kterým se normálně nedostane. Čte si knížky, kouká na televizi...". Je to fakt, ale přece jen - kdo by o takovou dovolenou stál? Takže proč si neudělat jeden nenucený volný den, když jsme zdraví a můžeme si ho vážně naplno užít!?

Takže dneska (tedy zítra) je to naplánováno úplně jednoduše - den bez práce a přesto s plnou mísou koláčů (kéž by mi někdy můj plán vyšel) ;-). A Vy - dneska nebo kdykoliv jindy...prostě to udělejte ;-).
Vaše Vivi

K Ivanovi zády, k lesu čelem! Moji koníci a nový japonský panáček Sonny Angel (jeho "lepší část" jste viděli tady) mi jdou příkladem. 

 Slibuju, že příště už si budeme zase všichni koukat zpříma do očí, i když tenhle "zadeční" pohled není tak zlý, co myslíte? ;-).

1000 rad a triků - Vivi už to zná

Když se u potravin za ruce vede paní Kvalita Vysoká a pan Obal Krásný, nikdy jim neodolám. Líbí se mi, jak to v mé kuchyni vypadá a těší mě připravovat jídlo z opravdových dobrot. O to víc mě mrzí, když jídlo pokazím - dělám totiž často pět věcí najednou, někdy se nesoustředím, do toho jsem zamilovaná a hodně pracovně vytížená, takže zkrátka příležitostí k připálení večeře je habaděj. 

Jenže teď už si nemusím s nevydařeným jídlem vůbec lámat hlavu. Naopak, cítím se teď vysoce povolaná rozdávat rady všem, kdo chtějí nosit na hlavě kuchařskou čepici. Mám totiž v malíčku 1000 rad a triků v kuchyni. Naučil mě je Richard Gabriel. Přestože jsem si knížku (dobře k vidění na druhé fotce) koupila kvůli obrázku na přední stránce (= můj obvyklý motiv k nákupu), i její obsah se ukázal jako opravdu vydařený.

Už žádná přesolená jídla, už žádný sražený sníh, už žádná nizoučká bábovka...prázdným talířům jsem dala vale.

A kdo učil kuchyňským trikům Vás? Pan Gabriel, maminka, babička nebo je tu ještě někdo další, o kom nevím? ;-)

 Asi si říkáte, že je tu tentokrát nějak moc fotek. Ano, chtěla jsem potěšit Vás, kteří si potrpíte na víc obrázků. To, že jsem se focením tolika snímků dost unavila, Vám nemusí dělat starosti. :-)

První srdce do sněhu

Pokaždé, když jsem v poslední době před někým řekla, že se těším na sníh, obvykle jsem se setkala s odmítavou reakcí: "Proč? Víš, jak to zas bude vypadat na silnicích?! Budou se muset odklízet chodníky! Padající vločky budou studit za krkem! A bude se muset víc topit!". Jenže to na mě neplatí - pochopíte, až si přečtete, co jsem v pátek - při prvním letošním sněžení dělala. 

Páteční dopoledne jsem odstrojovala stromeček a povánočně uklízela. A protože mám na odstrojování stromku připraveno spoustu krabiček a všechno musí být perfektní ;-), zabrala mi tahle činnost docela dost času a přezpívala jsem u toho spoustu písniček. Okolo poledne jsme se s milým mým mužem vypravili do hospůdky, kterou máme pár kroků od domu. V krbu tam tancoval oheň, my jedli a pak pili horkou kávu a za okny chumelilo. A venku jsem pak botou udělala svoje první letošní srdce do sněhu. Odklidili jsme od té bílé peřiny chodník a dělali jsme při tom všelijaké legrace, vločky nás studily za krkem a my se už těšili, až si doma zatopíme a uděláme si čaj. Moc príma bílý den.

A pokud si říkáte: "Fajn, Vivi, to všechno je hezký, ale co z toho plyne?", tak tady je mé dnešní ponaučení ;-): Těšte se z toho, co milujete bez ohledu na škarohlídy. Hledejte na věcech to lepší. A i pokud jste "zatvrzelí dospěláci", najděte v sobě trochu toho dítěte. Já se například moc těším z prvního sněhu, a věřím silničářům, že svou práci udělají dobře! Věci se dějou přesně tak, jak mají! ;-)

Vaše zasněžená Vivi

 Miniaturní bábuškovská figurka od mé milé pražské Míši sjízděla svahy na starodávných sáních s dřevěným ptáčkem (zimní ozdoba od mé mamky) a na hlavy jim svítilo sluníčko. Jó, ty dřevěné figurky - ty mají život! :-)

Tajemství nového diáře

Asi vám ani nemusím připomínat, že je to za námi - gramodesky s koledama jsou uloženy ve svých obalech, v misce s cukrovím se krčí pár vanilkových osamělců, plechovka s kakaem je prázdná, sváteční broušené misky po babičce se daly v bezpečí skříně do svého ročního spánku a je nejvyšší čas soustředit se na nový rok.
A k němu neodmyslitelně patří další, úplně nový diář (ten starý jste poznali tady), který voní novotou, dobrodružstvím a zvědavostí, je tlustý a plný milých obrázků. Listy jsou zatím skoro prázdné, ale já už do něj začínám vylepovat fotky, kam chci letos jet, co chci letos zažít a už teď se zdá, že bude můj diář zase příjemně plný. 

Takže máte-li i vy svůj denní sešit, ať je veselý, barevný a úkoly a denní povinnosti jsou v něm zaznamenány jen okrajově. ;-) Nezapomeňte si do něj psát, co vám udělalo radost a na jaká setkání se těšíte. Já se teď momentálně těším, že tady na našem blogovém pískovišti společně postavíme nejeden slovní hrad.

 
Na fotkách kromě mého diáře také kultovní japonský panáček Sonny Angel, kterého jsem dlouho sháněla (a nakonec ho obstaral Ježíšek). Uvidíte ho tu docela často, a jsem si jistá, že nikomu z vás nebude vadit, že nemá na sobě nic než čepičku ;-).

Barevně umouněné štěstí

Jen pro Vás - fotka s umouněným kominíčkem pro štěstí, která vznikla, když jsem letos zdobila náš velký smrk ;-).
Moc Vám děkuju, že Vás tu mám a přeju Vám nejen krásné Vánoce, ale navzdory všem nelichotivým předpovědím i ten nejveselejší nový rok.
Vaše Vivi

Uklízej za světla a za ranního chladu

V "Tajných babiččiných radách" jsem se dočetla:

"Dobrá hospodyňka má na Vánoce nejen napečeno, ale věnuje svůj čas i úklidu obydlí, to abychom do nového roku vstoupili bez poskvrny. Lépe se pracuje za denního světla než při světle umělém, lépe za ranního chladu než do pozdní noci po celodenní únavě".

A protože uklízím jedině v pološeru, po celodenním běhání a v konejšivém večerním teplu, nějak se mi to vymklo z rukou. Porcelánová ozdoba se ocitla pocukrovaná na míse s vanilkovými rohlíčky. Nakonec - to můžete vidět na druhé fotce, všechno dobře dopadlo a věci jsou na správném místě, přesně podle pravidel. Příště dám ale na radu babiček, budu uklízet za ranního chladu a za světla a nebudu pít tolik punče!

Na závěr bych Vám ráda slíbila (protože slibem nezarmoutíš), že v novém roce tu s Vámi budu častěji. Mějte pohádkový, bezstresový poslední předvánoční týden a ve čtvrtek se tu ještě sejdeme. Do té doby si můžete vzít ty linecké koláčky z první fotky. Povedly se.

Vaše Vivi

Z mého deníčku: byl tam pěknej mikuláš

Mikulášský článek jsem si dnes nemohla odpustit, i když jsem ho napsala - na den přesně - už před 23 lety. Myslím, že by Vás mohl i po té dlouhé době pobavit. ;-)

Přestože jsou někteří z nás (ach, Vivi určitě) dnešní den v přímém ohrožení a v uších už nám nepříjemně znějí zvuky těžkých řetězů, věřím, že se ubráníme a čertovské vaky zůstanou prázdné (aspoň letos). ;-)

Hodně odvahy přeje Vaše Vivi 

Navštívit obchod

Domů na Vánoce

Pouštím si gramofonové desky - třeba tu s názvem "Vůně jehličí", piju spoustu punče a horké čokolády (všechno je to teď před Vánocemi povoleno) a čtu. A už první stránka téměř 80 let staré knížky "Domů na Vánoce - trilogie ze života jihočeského dítěte" mi přinesla úsměv na rty. Čtěte se mnou, píše se rok 1933: 

"Dnes, kdy podstatně změnil se veškeren náš život, často ani na vsi nevědí, jak žilo se v dobách v nichž železnice byla novinkou. Kdy ve vsích svítilo se tu a tam ještě loučí - kdy se předl len a kdy spojení se světem obstarávaly staré poštovní archy, nebo dostavníky, vozící pasažery často až do Prahy". 

Milé, opravdu moc milé je číst řádky z roku 33 a snad bych ani autorce nepřála, aby viděla, jak moc se svět stále mění a jak už pádícímu pokroku sotva stačíme. A tak Vám přeju, ať si v dnešní přetechnizované, přeorganizované moderní době dopřejete občas trochu klidu (třeba i návratem do dob minulých). Kdy jindy je k tomu lepší příležitost, než o adventu?! 

Vaše Vivi 

Možná se vám taky zdá, že mé staré knížce sluší nové skleněné jeřabinky z vánočního trhu...

Navštívit obchod

Jak potěšit bezruké prasátko aneb pondělní snění

Dát do velkého koše čerstvě upečené bagety, termosku s horkým čajem, do flaštičky trochu rumu pro zahřátí, navrch posadit bezruké růžové prasátko, přibalit ještě teplou deku, přes rameno přehodit brusle, vzít s sebou milého muže mého a jít někam daleko, kde to všechno sníme, vypijeme a ve zbytku času ve volné přírodě přišiju prasátku aspoň jednu jeho pacičku - tak přesně takhle si představuju dnešní ráno. A že to bude nakonec úplně jinak a pomašírujeme všichni do práce? Co na tom, tím se netrapte...stačí jen zavřít oči a sedíte na vlněné dece s námi ;-).

Krásné pondělí vám přeje Vivi, která má teď málo času, ale těší se, že se brzy u Vás staví.

Navštívit obchod

Začalo to nevinně

Původně jsem vám jen chtěla ukázat svoje nové rukavice, dost bláznivé na to, aby se do mého blogu hodily. Jenže jsem si řekla, že nejlepší bude, když vám je představím "v akci", a tak vznikl ten nápad, že si je obleču a půjdu v nich krmit koně. 

Napřed šlo všechno hladce. Koník vypadal příjemně a rychle jsme se spřátelili. Nabídla jsem mu tradiční koňskou laskominu (foto č. 1), ale z nepochopitelného důvodu cukr odmítl...až pak mi došlo, že kůň měl chuť na maso (foto č. 2) a jen věřím, že Santovi se nakonec podařilo utéct....

A kdo nakonec snědl všechen ten cukr? Kočka na mých nových rukavicích (foto č. 3)! Na dnešním příběhu vidíte, že ne vždycky jde všechno podle plánu, že koně si cukrem nezískáš, a že Vivi už zas porušila své pravidlo "dvou fotek k jednomu článku".

Přeju vám veselé pondělí ;-).

Navštívit obchod

Sněžní mužíci aneb pravda o Audrey Hepburn

Svět je vzhůru nohama. Akcie klesají, Řecko odmlouvá, koruna oslabuje a sněhuláci začali hřát. Obzvlášť té poslední zprávě se těžko věří, ale je to tak. Mé fotky jsou toho důkazem. Proto jsem si pořídila hned dva sněhové mužíky najednou, aby účet za topení nebyl na konci zimy tak vysoký.

A že neuhádnete, kdo si náušnice se sněhuláky spolu se mnou oblíbil? Jedna krásná filmová hvězda, která si sice za dob hojnosti potrpěla na Tiffanyho, ale sněhuláci jí sluší ještě víc. Už víte koho myslím? Jestli váháte, tak se podívejte SEM.

A jaké jsou vaše finty, aby vám nebyla zima? ;-)

 Jak vidíte, i sněhulák může zahřát. Pozadí fotky je z Velké knížky retro obrázků

Navštívit obchod