Krabice plná dárků aneb po dobrém skutku přijde hřích

Před rokem jsem dostala extravagantní nápad, že si s ušatou kamarádkou Míšou budeme posílat malá psaníčka. Bez ohlášení, nečekaně a pro radost. Prvopočátky našeho "penfriendovství" najdete tady. Je to skoro rok a nám se naše dopisovací přátelství (příjemně) zvrtlo. Napřed chodila malá psaníčka se žvejkačkou, s odznáčkem nebo bejsbolovou kartičkou. Pak přišlo DVD (to už byla trošku větší obálka). A pak dvě knížky, lesk na rty, dlouhatánský románový dopis polepený samolepkami a pytlík karamel. Ó, tak to já musím taky poslat víc! A tak jsem šla na poštu s velkou obálkou, abych vzápětí obdržela ještě větší. 

Nakonec to došlo tak daleko, že si posíláme "tématické zásilky". Jednou "filmovou", potom "letní", pak zas "francouzskou", "italskou", "retro" atd. Pošťák u nás zvoní celý uřícený (taky už ta pošta nevydrží to co dřív), sotva to "malé psaní" nese. Tentokrát jsem od něj (a jak se mu ulevilo!) převzala velkou krabici a vy se můžete na fotkách podívat, co všechno v ní bylo! Úplně jsem oněměla úžasem (jen nechápu, že moje nekonečně dlouhá užaslá němota mému muži drahému vůbec nevadila).

Co vám chci hlavně říct je to, abyste se po dočtení mého dnešního článku na vteřinu zastavili a zapřemýšleli, jestli by se náhodou nedala udělat někomu nečekaná radost. Třeba dávné kamarádce nebo někomu, o kom víte, že by ho tutově překvapení ve schránce rozdovádělo. Pošlete jen maličkost - kartičku s milým textem, žvejkačku, barevnou pohlednici, odznáček nebo bejsbolovou kartičku (ta by měla potěšit každého...druhého...bejsbolistu). Jen tak něco dát a nic za to nechtít...je to fajn pocit.
P.S: pokud se ptáte, jestli po vykonání takhle dobrého skutku můžete udělat něco nemravného, tak to je jasné - můžete. Kupte si klidně hříšně drahé boty a už o tom nemluvme.

Na fotce: velká krabice "Pinko Paris" (tentokrát s tématickou "letní" zásilkou) plná překvapení, Elle z roku 1998, hedvábná brož, můj oblíbený kufr polepený nálepkami.

  

A co všechno mě v krabici překvapilo? 

Plechovka "Kuba export" od kubánských doutníků, módní časopisy, CD, oplatky, krabičky s bonbónky, retro pohlednice, reklamní papírová rtěnka Guess, vzorečky krémů a parfémů, "čaj pro dva" Divoká vášeň a Earl grey, zrcátko ve zlatém pouzdře Estée Lauder, štrasová spona do vlasů, tužky se srdíčky, míchátka do nápoje, plakát a taška z Paříže, neónový lak na nehty, přívěsek na klíče, lesk na rty, šperky a časopis vytvořený přímo pro Vivi (vychází zhruba čtvrtletně v jednom jediném exempláři a "vydává" ho pro mě má milá Míša).

Na polaroidkách zleva: roztomilý starý pohled s popleteným méďou, stuha Givenchy, žluté pouzdro na doutníky, plakát Paris.

Najdete mě i tady: Instagram Vivi

Retro je nutnost moderní doby aneb Beatles žijou!

Obyčejné brambůrky Bohemia Chips stojí už 45,-, přestali vyrábět mou oblíbenou rtěnku, státní hlavy si budou zvyšovat platy o symbolických 20% a mně se zdá, že už nikdy nebude nic jako dřív! Kdyby byli bývali tenkrát Johna Lennona nezastřelili, říkám si, bylo by bývalo možná všechno jinak (třeba čipsy za dvacku).  Ale protože jsem opravdu chytrá, tak vím, že dlouho si zoufat nemá smysl a k rozveselení mi stačí docela málo - třeba tenhle song. Jak z klipu zjistíte, Beatles zpívají jednoznačně nejlíp, když si vlezou dovnitř piána, jezdí na bicyklu, lyžujou, koupou se ve vaně s plastovou rybičkou (John!), svlíkají se do pruhovaných trenek (Ringo!)...no prostě blbnou podle mýho gusta.
Jak jsem tak poslouchala Ob-La-Di, Ob-La-Da, vzdušnou myšlenkovou čarou jsem se dostala ke slavný Johnově Japonce Yoko Ono. A tak vznikly dnešní fotky. Nebo jsem napřed Yoko vyfotila v časopisu a pak jsem si na ni teprve vzpomněla? Nebo na mých fotkách vůbec není Yoko Ono?? No, každopádně neberte drogy, děti. 60. léta už jsou totiž pryč. K dobrý náladě vám musí stačit bítlsácký klucí. Pro jistotu ještě jednou klik sem.

Zleva: Yoko Ono a John - to je ono, to je klasika!, stará dobrá Vinea, retro gumička do vlasů s beruškou, korálkový náhrdelník se srdcovým křížkem od kamaráďuchy, pomáda na rty v retro stylu "Soda pop", míchátko do nápoje ve tvaru kytary. Na kousku papíru (dole na fotce) vidíte obrázek od další přítelkyně - jednou (pozdě večer) v hospodě na koleji namalovala mě a mýho kudrnatýho vlasatýho kluka, kterej si mě nakonec vzal za ženu - a VHL (čili Velká Hořící Láska) trvá a trvá ;-).

Z Yoko vyrostla opravdu véliká holka ;-)

 

Pamatujte, že děti, mámy, tátové, lékaři, geometři, Jonášové a psi by neměli brát drogy!! Celosvětového míru se dá docílit i jinak! 

Moje milá čtenářka - ta, co běžela za králíkem, mi do komentářů napsala: "Neberte drogy! Nikdy nikomu neberte drogy!" A co z toho plyne? No že krást se taky nemá ;-)

 

P.S.: dneska se mi chce tak nějak všemu smát (beru si týden blogového volna a uvidíme, esli mě ten humor přejde).

Na nehtech mi blikají neóny + bonus

Je to jako v Las Vegas. Svítivě zářivé oblečení v letních ulicích se opičí po neónových reklamních poutačích, až z toho oči přecházejí. I mým nehtům se marnivě zachtělo neónů a výrazných barev; tyhle móresy se u nich v horkých měsících objeví vždycky. Francouzskou manikúru jsem poslušně uložila do pruhované krabice a z jejího dna vyndala smršť barev v malých lahvičkách. Je přece léto - nejvyšší čas utrhnout se ze řetězu, divočit a zapomenout na decentnost! Lakujeme barevně!
Takže až uvidíte v kavárně na nábřeží holku s barevnými nehty, jak zapíjí jahody se šlehačkou studeným mátovým čajem, zeptejte se jí, jestli náhodou nepíše "vintageblog", neposlouchá desky a nenosí šátky ve vlasech...Pokud na všechno odpoví "ano", umaže si při tom tričko šlehačkou a ještě dodá, že nejlepší letní obutí letos vytvořil Jimmy Choo (to říkám teď každému na potkání) ;-), můžete si být jistí, že jsem to určitě já...a moc ráda vás poznám osobně!

Ten žlutý lak na nehty (uprostřed) jsem koupila jen proto, že to byl evidentně brácha oranžového a růžového laku (nechtěla jsem trhat rodinu). Ale jinak žlutou barvu ráda ponechám narcisům, sluníčku, citrónům a halenkám ze 60. let.

♥

BONUS na závěr. Barvy na nehty máme zmáknuté a teď ještě trošku barevna pro duši. U Ally jsem nedávno našla článek odkazující na fotky, které jsou takovým malým hřejivým důkazem toho, že to s námi není ještě tak zlé, jak se proslýchá. Podívejte se tady.

Zlaté filmové časy...v posteli

Není na světě síla, která by mě přinutila dívat se na televizní zprávy. Všechno to násilí, nehody a průšvihy našich politiků nezachrání ani "sweet" novinka na konci zpráv, že se narodil tygřík v pražské Zoo. Od tý doby, co nemáme televizi, jsem mnohem šťastnější. Ale pokud jde o filmy, tak jsem spolu se svým přenosným DVD přehrávačem pro (téměř) každou srandu. Tu a tam se najde něco dobrého mezi novými filmy (třeba jiskřivý "Jeden den" nebo upřímně vtipný film "Friends with Benefits" - doporučuju vidět v originále, český dabing se krutě nepovedl).

Pak je tu ale něco, co má ještě větší grády, co zraje jako víno...kultovní filmy, klasika všech klasik. A dneska vám "Vivi TV" dvě méně známé "klasiky" představí. Troufám si říct, že je spousta z vás ještě neviděla, a že vás oba filmy svou dokonalou atmosférou, vtipem, švihem, nepřekonatelným dabingem i úžasným humorem pobaví.

Podrobnější informace o filmech "Nebožtíci přejí lásce" a "Včera, dnes a zítra" najdete pod televizí značky Tesla ;-) a teď už nezbývá než si filmy stáhnout, koupit nebo je s někým vyměnit za staré obaly od žvýkaček a nechat se unášet bezstarostnou podívanou.
P.S.: Až potom, co jsem pro vás obě televizní fotky vytvořila, jsem si uvědomila, že jsem z obou filmů vyfotila "postelovou scénu". No teda!!

 

Vivi TV vysílá:

NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE

...italská rozpustilá komedie podaná s neskutečnou lehkostí (v tom má prsty režisér Billy Wilder, jeden z nejlepších "režižérů" všech dob). On je nabroušený, nechápavý Američan a ona výřečná, rozkošná Angličanka tak trochu při těle. Za poněkud tragických okolností se sejdou v Itálii (na pohádkové Ischii) a dobrodružství může začít.

Zábavná a provokativní komedie, ve které se stoprocentně naučíte dvě italská slovíčka. "Permesso? Avanti!" Určitě si tuhle "lekci italštiny" pusťte.

VČERA, DNES A ZÍTRA

...jsme v Itálii, v roce 1963 a s námi je tam Sophia Loren a Marcello Mastroianni! Co víc si přát? Tři povídky s horkokrevnou "Lorenkou", která v nich ztvárnila pouliční prodavačku cigaret, dámu z vyšších kruhů a prostitutku s energií a živelností sobě vlastní. Třetí povídka je bezkonkurenční a Sophia v ní má ten nejrozkošnější byt na světě!
I Felix Holzmann chtěl jít na film "Včera, dnes a zítra" do kina - připomeňte si jeho legendární vtipnou scénku tady.

Italiáno hopsasa aneb víno k obědu (část 2.)

Benvenuti! Vítám vás v druhé části našeho italského týdne!

Pojďme se bez okolků začíst do knížky Monte Dolciano. Dozvíte se, jak to vypadá, když místo prosluněné vily v samém srdci Itálie koupíte staré zchátralé venkovské stavení. A věřte, že i když to tak nevypadá, může to být nakonec docela legrace. A pokud nejste na knížky, tak je zřejmě vaší (milou) povinností začíst se (nebo "zaprohlížet") do italské Elle (aspoň na jejich webu).

A nezapomeňte si k dobrému čtení něco skvělého uvařit. Oblékněte si bílou zástěrku s nápisem "Buon appetito". Hrát by vám k tomu mohl třeba Adelmo Fornaciari alias Zucchero, ať vám jde to vaření líp od ruky. Uvařte ty nejchutnější celozrnné bio špagety Biolinie (vyrábí je skuteční toskánští majstři), přidejte extra virgin oil, česnek, chilli papričku a nakonec nastrouhaný parmezán (eccellente)!

Prostě a jednoduše - udělejte si den, večer nebo týden "po italsku". Nemůžete nic ztratit, jedině získáte. Zkuste vnést do obyčejného dne trochu divokých gest a spontánních úsměvů nebo si k obědu dopřejte salát z mozzarely, čerstvé bazalky a skleničku vína (že se přes den nemá pít? to jistě ne!! ale nezapomeňte, že jsme zrovna j-a-k-o-b-y v Itálii a tam je dovoleno vše! takže to do sebe kopněte a veselte se!)...

P.S.: v pondělí poprvé vysílá nová televizní stanice "Vivi TV" ;-), která vám představí doopravdické italské filmové lahůdky. Jistě souhlasíte, že už to chtělo, aby se mezi Primu a Novu vmísil svěží čerstvý vítr v podobě Vivi ;-). Vysílá se tady na blogu a "filmováním" naši Itálii zakončíme. :-*

Moje italská koláž se nemohla obejít bez motýla, kterého jsem špagetové lady posadila na její baret; a bez bazalky, kterou sama zalívám a ona sama roste (mně obvykle všechny rostliny humřou, ale tahle bazalka má obzvlášť pevný kořínek).

Fučík říkal: Lidé bděte! A Vivi říká: Lidé spěte, relaxujte, čtěte a jezte!

Na fotce zleva: milá Bianca Balti na obálce mé nejoblíbenější italské Elle (má 804 stránek a zatím se mi žádné číslo italské Elle tolik nelíbilo...už jste ho viděli i tady), extra panenský olivový olej ve spreji Marks&Spencer, špagety, knížka Monte Dolciano aneb Vyznání lásky jedné italské vesnici, recept z mého kuchařského (nebo čarodějnického?) sešitu a zase bazalka - ta, co ještě nehumřela.

Pečeme se na sluníčku italsky (část 1.)

Můj předchozí "ochlazující článek" neměl trvalý účinek, a tak jsem se horku poddala a smířila se s ním.  Dobře, mají být vedra, ok - využijeme je teda na maximum a uděláme si tu společně "Itálii". Nemusíte se bát střepů z rozbitých talířů, ani si zacpávat uši v předtuše křiku. Kdepak, naše Itálie bude ve znamení pohodičky a dlouhé polední siesty trvající od jedné do čtyř. Dáme si předkrm, první chod, druhý chod a salát. Všechno bohatě zapijeme vínem. Zřejmě se nám po tom všem bude trošku motat hlava, ale my nad tím jen mávneme rukou a zhoupneme se na proužkovaném slunečníku; taky očicháme ta nejvoňavější italská mýdla a ukážu vám pravého italského psa (na fotce vpravo dole).
A brzy vám tu představím nejlepší film "made in Italy", jaký znám, budeme si číst (libro italiano) a něco taliánského vám ukuchtím (delicatezza!). Zkrátka tenhle týden se na blogu u Vivi "jí, relaxuje a miluje" ve znamení Itálie, horkých ulic, opálených ramenou a od výletů unavených nohou smáčejících se ve studeném moři (případně bazénku, rybníku, řece nebo lavoru s vodou a s mořskou solí - chce to jen trošičku fantazie a je u vás doma Itálie jako vymalovaná). Člověk se nemusí lopotit na druhý konec světa, aby se dostal za hranice všedních dnů...!
Ritorni presto!

Posílám italiáno pohled, který jsem vytvořila jen pro vás, a na kterém nemůžou chybět moji oblíbenci. Zleva: italská mejdlíčka (možná jsou to ta hotelová, možná ne), starý reklamní plakát Guess s pruhovaným slunečníkem, krabička z Itálie vykládaná korálky a v rohu barevná pohlednice z oblasti pěti vesniček Cinque Terre. 

Ptáte se, co je to za psa sedícího na oranžové židli? Tož to je Ital!

Horké tipy na zchlazení

Mně byl o víkendu hic! A protože si myslím, že vám možná taky, připravila jsem pro vás na dnešní pondělí modře chladivý článek. Budeme si v něm lakovat nehty zlatavým parádníkem Dior, polijeme se vodičkou "Body Splash - cool ice", můžeme si povídat o tom, kam se pojedete v létě osvěžit a sníme pár mentolových bonbónů obalených v čokoládě - Peprmintky. Orion je vyrábí už asi 100 let, mají (jak jinak) peprmintovou příchuť a čokoládový povrch. Na první pohled vypadají jako dokonale hladké a dobré bonbóny, ale já včera při focení objevila, že se jejich spodní strana tváří děsně kysele (přesvědčte se na poslední fotce). 

Přeju vám, ať se vyvarujete kyselých obličejů, jaké hází pan Bonbón a ať užíváte léto, prázdniny, jíte spoustu zrmzliny, popíjíte citronádu, voníte (samo)opalovacím krémem a hodně čtete (moje mrazivé tipy na knížky najdete v novém vydání časopisu Bohemia Living).

Zleva na fotce: chladivý sprej s Mickey Mousem z HáeMka, bonbóny Peprmintky (ty dva v rohu jsou pro vás), dopis na ledově modrém papíře + lak na nehty Dior - obojí od kamarádky Míši, tyrkysový sáček se zlatým vyšíváním (ideální úschovna pro pětikorunu nebo vzácný šperk).

Trocha chladu od "Mikyho"                                      Pan Bonbón je (zatím) bez nálady

Můj byt a jeho růžový parfém

Můj byt je moje království. Ať jsem veselá nebo smutná, vždycky je tu pro mě. Čeká s jistotou pořád na tom samém místě (ačkoliv mít pojízdný karavan nebo maringotku mě odjakživa lákalo). Cítím se doma šťastná a plná elánu. V našem bytě se nikdo nehádá (můj italiáno temperament už dokážu docela dobře zkrotit), každý v něm má prostor sám pro sebe, ale zároveň jsme si doma pořád nablízku.
Je to prostě skvělý byt, a proto si zaslouží velmi osobní, stylový dárek - svůj vlastní parfém. Čistý, vzdušný, osobitý, rozpustilý, plný emocí i lásky, bezpečný, hravý, sebejistý - takový je náš byt a přesně takový je i jeho parfém. Ladí spolu senzačně.
Eau Ravissante od L´occitane je víceúčelová květinová pohádka, díky které domů vpluje svěžest červených plodů, šmrnc růžového pepře i jemnost růží a frézie. Je to neokoukaná vůně, kterou si může náš byt užívat plnými doušky a já jen doufám, že ji nepůjčuje sousednímu příbytku. Mně ji ale rozhodně půjčovat musí! Dokáže mi totiž tak krásně provonět vlasy, než jdu ven! A když vůni maličko stříknu do šatníku, cítím ráno při oblékání ze skříně energii letních růží. A pokud s ní ovoním polštář, usíná se mi jako v ráji. Možná si říkáte, že nejlepší bytový parfém je svíčková "se šesti" vonící z plných talířů... Asi ano, ale než se ji naučím uvařit, vystačím si s touhle vůní...;-)

Já se nemusím bát, co by náš byt řekl, kdyby jeho stěny mohly mluvit...

Na fotce zleva: parfém L´occitane, starý dřevěný rám s patinou, obrázky, které můžu měnit kdykoliv si jen vzpomenu a kytka v květináči (říkejme jí třeba levandule - já se v tom vážně nevyznám).

Ručně vyráběný dřevěný rám se zrcátky - (dárek od rodičů), který si hýčkám. Parfém L´occitane se v rámu bez váhání zabydlel (přitisknutý k modelce Anně z německého Vogue). 

Řekni mi, jak voní tvůj byt a já ti povím, jaký jsi...;-)

Sobotní pondělí a můj bloňďatý Andy

Sobota a neděle jsou dny načechrané a zveličené zvláštními očekáváními. Od pondělí se soustředíme jen na "ty dva slavné víkendové dny". Už aby byly, už aby to uteklo, ať už je aspoň pátek! Víkend se pyšní přívlastky jako "zábavný, úžasný, plný legrace a grilování a skvělých filmů a dobrého jídla". Jenže pak se stane, že místo báječně stráveného víkendového času vás bolí oba dva dny hlava a nemůžete vylézt z postele. A v neděli večer, když už se hlava konečně umoudří, se dostaví nepříjemný pocit naznačující, že se neomylně blíží otravné pondělí plné povinností. STOP! Říkám si, proč nezahodit předsudky a neprobudit se v pondělí ráno s tím, že si uděláme "sobotu"?! Já to jdu zkusit!...

...V kuchyni zavoní čaj a k němu mě potěší marcipánové košíčky a skořicový šnek. Prolistuju si časopis Vogue, který mi ušatá kamarádka Míša nechala přivézt od svého přítele z Emeriky. A pak si při popíjení povzbuzujícího čaje budu číst "Andy Warhol od A k B a zase zpět" - žlutou knížku, ve které je moře neuvěřitelných postřehů (Andy Warhol měl určitě v hlavě senzační růžový bubliny). Dopolední čas pracovně strávený v kanceláři si taky zpestřím. K práci si pustím jako kulisu svůj oblíbený film a na nástěnku pověsím spoustu nové inspirace, která mě rozveselí, kdykoliv se na ni podívám. A odpoledne půjdu na procházku, po cestě koupím pivoňku do vázy a bezinkovou limonádu...malé, ale výjimečné drobnosti pro sobotní pondělí...

Proč čekat s hezkými věcmi až na víkend? Vždyť víkend vždycky tak rychle uteče, rychleji než těch zbývajících pět dnů...! Chci mít "sobotu" každý den! A vám přeju to samé!

Zleva: "emerická móda" Vogue s krásnou Scarlett Johansson na obálce, talířek Bavaria s plněnými trubičkami a čajovými sáčky Lipton, marcipánové košíčky, skořicový šnek, knížka "Andy Warhol - Od A k B a zase zpět".

Skořicový šnek je docela dobrý, ale hlavně - jak jsem náhodou dneska zjistila - je fotogenický! Jeho kypré tvary můžete obdivovat na mém posledním vintage úlovku - talířku značky Bavaria. I když...moc dlouho se na něm "neohřál".

Sbírám šátky od Diora

Je nejvyšší čas vám říct, že sbírám hedvábné šátky od Christiana Diora (co kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo chce mou sběratelskou vášeň podpořit!?). Pravda, v mojí sbírce je zatím jen jeden, ale nějak se přece začít musí! V následujícím desetiletí (nebo století) mám v plánu se z jednoho šátku dostat nejmíň na dva, ať se sbírka utěšeně rozrůstá, že?

Kvůli kousku hedvábí od Diora jsem musela našemu sádrovému prasátku sáhnout až na samé dno (každá kasička má stejný úděl). Ale přesto rozhodně není tím nejdražším šátkem, který vlastním. Mnohem dražší je pro mě šátek, který jsem dostala od svého milého muže k promoci; a pak ten, který je ušitý z té nejjemnější krajky a překvapila mě s ním kdysi moje mamča na jednom výletu; a ten, který pro mě Věra (tvořivá mamka mého muže) zrovna teď vlastnoručně vyrábí. To jsou opravdické cennosti, kterým se žádný Dior nevyrovná. Sázím se, že pár takových taky vlastníte...

Je fajn mít šátek "vod Diora", ale nejlepší je mít šátek "z lásky".

Karafa po babičce, luční kvítí (moc často kytky nedostávám, a tak si je musím umět aspoň namalovat), šátek Dior v papírové tašce, hrací karta z 50. let.

Ta chudák holka má tak ukrutnou smůlu! Nebo ne?

Kroutím hlavou nad tím, jaký jsem měla den. Posuďte sami - tolik nepříjemností během pár hodin!:

- v lékárně mi (omylem) prodali krém na suchou pleť, přestože moje pleť je všelijaká, ale rozhodně né suchá!

- v trafice mě ošidili o stovku

- spadla mi na zem celá točená zmrzlina (ještě jsem si ani nelízla)

- celý den jsem se necítila ve svý kůži, protože jsem si ráno oblíkla džíny, který nosím nerada - všichni moji kalhotoví oblíbenci totiž viseli v prádelně

- polila jsem se kafem (tu krásnou novou bílou košili, o který jsem si myslela, že spolu zestárnem)

Po všech těhle nepříjemnostech mě napadla jen jediná věc. Já mám tak strašnou, příšernou smůlu!

Taky to možná znáte. Taky jste možná smolaři. Anebo né? Zrovna, když jsem hluboce přemýšlela nad tím, jakou nohou jsem dneska vykročila z postele (musela se mi tam připlést ta levá), seslalo mi samo nebe (nebo snad tohle video?) rozřešení mojí "ukrutný smůly". Za všechny nepříjemnosti může jen jediná osoba. Jen já jsem zodpovědná za to, jestli budu mít politý tričko a zmrzlinu na chodníku. Vždyť já můžu skoro všechno ovlivnit! Jsem královna všech mořííí (a když né moří, tak svýho života určitě).

Takže znovu a tentokrát jinak - zodpovědně a soustředěně.

- v lékárně zařvu na plný koule: "mám normální až smíšenou pleť!"

- když si půjdu do trafiky koupit novou Elle, zaplatím stovkou a počkám na vrácení koruny 

- nebudu se dívat na hodinky, pokud v tý samý ruce ponesu svou zmrzlinu ;-)

- nebudu dávat do pračky najednou všechny svoje oblíbený kalhoty (jedny džíny na plavbu v aviváži určitě ještě počkají)

- když se budu chtít při chůzi napít kafe z papírovýho kelímku, v klidu se zastavím (anebo přestanu nosit bílý košile - černá je taky fajn).

Je to docela snadný, viďte?

Krabička krásy

Viděla jsem ji na tolika blozích, v tolika obchodech, tolik lidí o ní mluvilo...a tak jsem nakonec podlehla i já voňavému vábení jménem Ziaja. Začalo to jedním krémem, pak dalším, pak peelingem, pak tělovým máslem a můj arzenál čítá k dnešnímu dni 9 výrobků. Není divu, když se tu tak příjemně skamarádila skvělá cena (až překvapivě nízká) s kvalitou (až překvapivě vysokou).

Vybrala jsem pro vás tři kousky od Ziaji - moje favority. Olivový balzám na rty by se jedl (a bůh ví, že jsem to zkoušela)! Jeho vůně mě přenáší do země, která je rájem pláží, oliv, vína, kde se jí aglio olio e peperoncino a kde obědová siesta trvá klidně i půl dne. Ano, tenhle jemňoučký balzám na rty voní jako Itálie. Zeptejte se mě, co jsou to vysušený, popraskaný rty bez lesku a buďte si jistí, že já vám na to neodpovím. Já to nevím ;-).

Malému růžovému pokladu se oficiálně říká "peeling růžové máslo". Hladký dekolt, hladká tvář, chybí už jen svatozář! Nemusíte mi věřit, můžete pochybovat, ale ve vašem nákupním košíku by se tenhle pomocník pro odstranění nežádoucností (jaktěživa bych na svým blogu nepoužila slova jako "zrohovatělá kůže") ;-) objevit měl.

A na závěr jsem si nechala dort (tomu se totiž nedá říkat jen "třešnička") - seznamte se s kakaovým tělovým máslem. Byla to láska na první pomazání (ještěže né na to poslední). Voněl! Voněl jako to nejhříšnější čokoládový pokušení. Jako nugát, jako oříšky v kakaovém krému, jako maminčin pravý čokoládový dort se ždibíčkem crème brûlée...tak jsem se s ním namazala a...Od tý doby jsme pořád spolu. Ptáte se, jestli až navěky? ...Uvidíme. ;-)

První fotka zleva: každá správná kočka ví, že balzámek od Ziaji rty nejlíp zkrášlí, vyživí.

Druhá fotka: co k ní říct ... snad jen: DÍKY DÍKY španělským dobyvatelům, kteří přivezli v 16. století po bitvách do Španělska kromě drahokamů i kakaový boby!