úterý 30. dubna 2013

Radosti pod širým nebem aneb Víno a mír

Sbalit velkou pruhovanou deku, papírové kelímky, brčka, termosku s kafem, namazat křupavé rohlíky sýrem, přibalit rajčata, ubrousky a po cestě si koupit čerstvé koblihy s čokoládovou náplní a vyrazit ven. Na piknik do parku, do lesa, na chatu nebo si udělat príma posezení na nábřeží u řeky...tedy když nám počasí přeje. A když se sluníčko tváří, že nás nezná, je fajn si takový výlet aspoň plánovat. 
Přiznávám se, že jsem právě teď nadšená, že sedíte u počítače a čtete můj článek ;-), ale přesto si myslím, že opravdové jarní radosti můžeme zažít někde úplně jinde, než u stolu s ospalým počítačem.
Dneska vám chci ukázat, z čeho všeho je možné se radovat, když si člověk nazuje tenisky, nechá svoje starosti za dveřmi bytu a vyběhne vstříc zážitkům. A nemusí se hned skály lámat! Takovým dobrodružstvím může být klidně i vaření pod širým nebem nebo doma připravený oběd spořádaný v parku na piknikové dece, smočení se v řece (ovšem zatím jen tak po kotníky...nebo maximálně po prdýlku), kytice žlutých tulipánů v plechovém džbánku nebo troška vína popíjená při podvečerním venkovním posezení. Tak se teď můžete podívat (a doufám, že se i inspirovat), jaká jarní dobrodružství jsem zažila před pár dny v našem pididomku u vody.

"Život je buď odvážné dobrodružství nebo vůbec nic." (Helen Keller).
...najít v sobě odvahu dělat i obyčejné věci s chutí a "jinak"...

Když je horko, ráda si sedám do trávy, jím nanuky (vyrábím si je z ananasových a jahodových džusů) a zapisuju si do notesů svoje nápady. A ta zmrzlina v levém rohu? Tu jsem do fotky zatím jen přimalovala, ale brzy bude doopravdická a domácí.

Sednout si s oblíbenou knížkou na schůdky k řece, naTUCnout se něčím dobrým a nechat odplout všechny starosti...ať už to uděláte na chatě u řeky, na vesnici u malého rybníku nebo v městském parku, vaše hlava, která se bude cítit nezvykle bezstarostně, vám za to bude vděčná.

Se všemi nezvanými návštěvníky, které na vás v přírodě nebo na chatě čekají, je potřeba dobře vycházet a nekřičet (Vivi, n-e-k-ř-i-č-e-t!), když na vás odněkud nečekaně vykouknou. Malí růžoví poníci mě dokážou v šuplíku pracovního stolu překvapit, ale nebojím se jich. A co se pavouků týče (Vivi, n-e-k-ř-i-č-e-t, prosím!), je potřeba je z obydlí urychleně, neprodleně vynést (živé a zdravé) - k tomu je nutné mít po ruce mého muže alias lovce Pampaliniho, velkou sklenici a pohled, který zajistí bezpečný odchyt a následný přenos pavouka za sousedův plot.

Připravovat venku jídlo, je jako vařit v té největší kuchyni na světě. Žádné čtyři stěny, nic vás neomezuje. Krájíte papriky, rajčata, sýry, kořeníte, přitom mícháte citronádu a udílíte kuchařské rozkazy pomocným kuchtíkům - sýkorkám, které vám koukají pod ruce.  Možná, že právě tohle je to štěstí, které člověk tak usilovně hledá všude jinde...

Kdykoliv se v budoucnu podívám na tuhle "zamlženou" fotku, vybavím si to ráno...sešla jsem z ložnice po schodech do kuchyně a v místnosti byla tak zvláštní atmosféra s mlhově intenzivním jarním světlem, až jsem zůstala chvilku užasle stát. Vzduch voněl rosou, kvetoucími hyacinty pod okny a moje extravagantní tílko s koněm klidně viselo na stěně a čekalo. Moc dobře vědělo, že spolu prožijeme svobodný a divoký den. Že spolu budeme vařit na lavici v altánku, pozorovat ještěrky a žabky a užívat si obyčejné chvíle s takovou radostí, jako kdyby to bylo to největší dobrodružství na světě...

Když v dubnu svítí sluníčko ze všech sil, vy jste u řeky, která vás láká a máte na sobě jen něco malého tyrkysového s růžovými květy a přes to pruhované šaty, je jen jediná možnost, co v takovou chvíli udělat...

Všechny naše osušky jsou jednobarevné - bílé, tyrkysové nebo světle růžové - až na jednu jedinou, která je nejšťastnější v pididomku u řeky, kde si může snít svůj sen o rozbouřených vlnách studeného oceánu.

"Víno a mír" je klasika - všichni jsme ji četli nebo zažili. Peace will come to me...se žlutými tulipány a Rulandským šedým určitě. 

neděle 28. dubna 2013

Ukradený Senzabox...radost nebo zklamání?

Když jsem slyšela slovo "Senzabox" poprvé, okamžitě mě napadlo, že to bude krabička plná senzačních pochoutek. Vždyť co může být senzačnějšího než oříškové a čokoládové M&M´s, tyčinky Hello Kitty, speciální pivo "Mistery high society" od Zlatopramenu nebo plechovkové pivo Duff, které je konečně i u nás v ČR, a které si s Homerem Simpsonem vždycky ráda cvaknu. Kdo by si tedy dle svých snů pod pojmem Senzabox představil krabičku plnou barevných dobrot, tomu by mohlo její otevření přinést zklamání. Ovšem každý, kdo "se vyzná" (a to vy určtitě ano), ten ví, že pošťák od Senzaboxu rád nosí v brašně voňavou krabičku plnou kosmetiky, která ve většině případech přináší radost (pokud ovšem nedojde k jejímu zákeřnému vyplenění dřív, než se stačíte nadechnout).
Jestli tedy dubnový balíček přinesl pošťák s veselou písničkou, proč je to můj první (a zároveň poslední) Senzabox a proč mi z něj nakonec nezbylo téměř nic, na to se teď se mnou můžete podívat. Udělejte si k tomu klidně kávu, já počkám...

Nikdo nemůže ani na chvilku zapochybovat, že tu máme jaro. Dubnový Senzabox má barvu čerstvě posekaného svěžího trávníku s květinově bílou záplavou a uvnitř čekají kosmetické novinky plně odevzdané horlivému zkoušení, testování, očichávání, radování (ovšem možná i odmítavému kroucení hlavy - každá jsme zkrátka jiná...).

Obsah dubnové edice SenzaBoxu (zleva): antiperspirant Rexona Maximum Protection (plné balení 45 ml), Wella System Professional Volumize - šampon (30 ml) a vlasová maska pro jemné vlasy (30 ml) , vonný vosk do aromalampy Yankee Candle, Ziaja krém na ruce (plné balení 80 ml), vzorky bb krémů Skin79 (6 ks), Idéalia Vichy - rozjasňující a vyhlazující péče s kombuchou (15 ml) a od stejné značky vzorek bb krému.

Mít u otevírání Senzaboxu na návštěvě kamarádku, která o podobné krabičce slyší poprvé, není zrovna dobrý tah. Napřed vám z ruky vytrhne revoluční antiperspirant Maximum Protection (přitom převrhne skleničku s džusem). Rexona na trh přinesla novinku, která má chránit proti pocení účinněji, než tomu bylo kdy předtím. Zní to dobře, krásně voní a kamarádka si k sobě krabičku tiskne tak, jakoby ji už nechtěla dát z ruky a v legraci (?) si dává krabičku s Rexonou za košili. Slyším se (a ani tomu nemůžu věřit), jak říkám: "Tak už si ji tam nech".
Stejná situace se opakuje u sáčku, který obsahuje vzorky 6 legendárních asijských bb krémů. Všechny jsem už v minulosti vyzkoušela, a tak sáček se vzorky krémů i Rexona mizí v barevné kabelce mé věrné přítelkyně, a zdá se, že ji nic nezastaví v dalším zkoumání mého Senzaboxu. Praktické cestovní balení vlasové péče System Professional Volumize od Wella Professionals prý chtějí vyzkoušet 4 z 5 žen. Moje kamarádka rozhodně patří mezi ty 4 "zkoušeníchtivé" dámy, takže jak funguje posilňujcí šampon nebo vlasová maska, to se zřejmě dozvím jen z vyprávění. Ve strakaté kabelce zmizely další dva kousky rychlostí blesku.
Pak ale přichází (pro mě) šťastnější část dne - u kozího krému od Ziaji odmítavě kroutí hlavou (fajn, budu mít aspoň dárek pro mamku, která má kozí kosmetiku v oblibě), divně se tváří na vosk do aromalampy (to se mi ulevilo) a krém Idéalia Vichy  už zná. Sláva, přece jen něco nezmizí na dně její obrovské tašky!

Rozjasňující krém Idéalia od Vichy (vpravo kelímek s 15 ml) je příjemným zpestřením Senzaboxu a dobrá volba pro pleť. Pořídila jsem si před časem celé balení a pak dokonce ještě druhé, které jsem ale nakonec dala mamce (stejně tak jí věnuju tohle roztomilé mini balení), protože jsem svoje kosmetické patlání přehodnotila a začala se ubírat přírodním směrem a poznáváním bio kosmetiky. Přestože jsem se značky Vichy nadobro vzdala a nahradila ji přírodními krémy, na růžový kelímek Idéalia ráda vzpomínám. Zajistil mi jemnou a čistou pleť, ubýval pomaličku a hezky voněl. Mini balení je prima způsob, jak ho vyzkoušet a možná se do něj i zamilovat.
Pokud ještě nemáte svou kávu dopitou, zbývá mi vám prozradit, co mi vlastně z celého Senzaboxu zůstalo.

Vonný vosk Yankee Candle do aromalampy je jedinou věcí, která mi z boxíku zbyla. A nejsem z takového skóre vůbec smutná. Naopak, vosk voní a voní (a dalších 24 hodin by neměl ve své voňavé náladě ustat). Narozdíl od některých vosků, které po zapálení začnou být nepříjemně pronikavé, u vosku "A child´s wish" jemná vůně zůstává. Protože jsem velká milovnice svíček YC, udělala mi tahle malá pozornost, byť nekosmetického rázu, velkou radost.

Vyzkoušela jsem si SenzaBox a okouzlující moment překvapení, který krabička přináší. Bavilo mě díky ní potěšit sebe i lidi okolo, ale přiznávám se, že bych tak jako tak většinu věcí z boxu sama nepoužívala a nakonec všechno rozdala. Už jsem si příliš zvykla na filozofii a účinky kosmetiky značek, které "staví na přírodě", a proto vím, že je můj první Senzaboxík zároveň mým posledním. A v souvislosti s tím mám jedno velké kosmetické přání do budoucna - je jím krabička krásy plná přírodní kosmetiky. Úplně to vidím před očima...všechno je bio-eko-recyklo, z krabičky kouká Dr. Hauschka, Lush, Bio Bachovky, Saloos, Lavera, Logona nebo třeba Monoï z Tahiti. A protože věřím, že sny se plní, snad se takové "biokrabičky" jednou na českém trhu dočkám...


čtvrtek 25. dubna 2013

Poklady z jedné zapomenuté kabelky

V chodbě máme skříň. A v té skříni police. A v policích krabice. A v krabicích čepice. Čepice a taky kabelky a tašky. Než do krabice uložím kabelku, kterou aktuálně neplánuju nosit, vyprázdním její obsah, vyčistím ji, pohladím a slíbím, že se zase za nějaký čas ve zdraví sejdeme. Jenže občas se stane, že některý z vyjmenovaných úkonů jaksi opomenu provést a to mě pak při shledání čeká obvyklé překvapení v podobě pětikoruny, lepivého bonbónu, zmuchlaných papírků, lesků na rty a několika mlíček do kávy. 
Před pár dny jsem ale z jedné zapomenuté tašky vyndala obsah, který mě udivil a mile překvapil. Místo obvyklé pětikoruny se na mě smála tisícovka (však se mi po ní stýskalo) a nějaká eura, dlouho hledaný řetízek se srdíčkovým medailonkem a další poklady, které mi připomněly dobrodružný pařížský výlet. A vy se teď můžete podívat, co všechno jsem v kabelce objevila (byly tam i zmuchlané papírky, dva olepené bonbóny a kousek kokosového suku, ale dovolila jsem si tyto nefotogenické předměty rovnou hodit do koše).
PS: za chvilku se chystám na pár dní do Hobitínova. Tak říkáme místu s naším letním pididomečkem, kde budu už za 2 hodiny malovat akrylovými barvami starou židli, vyrábět domácí zmrzlinu, vymýšlet další blogové články a poctivě zkoušet nové květované lehátko. Tak já letím; mějte se krásně, užívejte dnešní lechtání sluníčka a v neděli se na vás budu zase těšit.♥

Poklady vylovené ze zapomenuté kabelky. 
Zleva: růžová propiska, kapsa Moleskine, cedulka na kufr, balené párátko, František Palacký a europapírky, figurka králíčka, látkové "testery" z parfumérie (tehdy jsem očichávala parfém Guerlain La Petite Robe Noir), usměvavý bonbón, nalepovací beruška, vstupenky na pařížské atrakce, cukřík, růžová mašle, stříbrný řetízek s otevíracím srdíčkem a tónovací krém Dr. Hauschka.

Kapsa Moleskine, to je můj věrný průvodce na cestách už třetím rokem. Nosím ji s sebou v kabelce a pečlivě do ní ukládám útržky vstupenek, lístky z nejoblíbenějších kaváren, nálepky, sponky a poštovní známky.

Malý ušatý suvenýr.

Tenhle řetízek s otevíracím srdíčkem, ve kterém se na mě směje můj muž, jsem hledala marně několik týdnů. A když už jsem se konečně smířila s jeho ztrátou, osušila jsem slzy a měla jsem slíbený nový (!), najednou se objevil. Jsem šťastná, protože se k němu vztahuje plno úžasných vzpomínek...takový řetízek může být zkrátka jenom jeden.

Zleva v kapse Moleskine: králíček, cestovní krém Hauschka, parfém v kabelkové mini verzi a balený cukřík jako památka na kavárnu, kde připravovali ty nejlepší snídaně.


pondělí 22. dubna 2013

3 tipy, jak si zpestřit (tý)den

Trošičku se poveselit, odreagovat, přijít na jiné myšlenky...potřebujeme to občas všichni. A co tenhle týden? Možná se vám při pondělku bude hodit pár mých tipů, jak si zpestřit následující dny. Tak tady jsou.
1) Pořádně si zapařit
Naučila jsem se to před maturitou a o zdokonalení se postaraly všechny zkoušky a dvoje státnice...ano, mluvím o herním sportu zvaném pařmenství, které člověka tak účinně ochraňuje před všemi zlověstnými povinnostmi. Mně skvěle čistí hlavu online hra Good Game Café, ve které si piplám od základů svou vlastní kavárnu, vařím v ní a starám se o maximální spokojenost svých hostů. Hra je v češtině a je to docela legrace. Další roztomilou hříčkou která mi zaručeně zlepší náladu je roztomilý Pou a jeho minihry. Pro drsnější a divočejší pařbu zapínám Goodgame Empire, což je strategická hra ze středověku. Vivi se nezdá, ale v soubojích a budování vlastního hradu je dobrá! A rozhodně je lepší pobít se v souboji, než mýt nádobí!
2) Pořídit si domů koně a kovboje
Pokud zatoužíte mít doma o dva stylové členy navíc, stačí si vytisknout obrysy jejich postaviček tady a pak je vystřihnout, šikovně ohnout a domalovat všechno, co jim na první pohled chybí (ovšem ve vší počestnosti!). Já jsem si na svůj pracovní stůl vytvořila kovboje, který je ve tváři věrnou kopií mého muže, a koně s mexickým sedlem, který zdálky vypadá jako můj pes.
3) Filmový večer
Někdy si musím podobné večery přímo ordinovat. Jsem milovnice filmů, ale taky jsem schopná sedět celé dlouhé večery u počítače (není na tom někdo z vás stejně jako já?). Den za dnem letí a já si uvědomuju, že jsem zadnicí prošoupala látku v našem bílém "počítačovém křesle", ale dobrý film jsem neviděla už týdny. A tak vezmu z velké krabice s růžovými pruhy placičky (tak říká moje mamka všem CD a DVD), sáček bonbónů a udělám si filmový večer jak se patří. Čím víc lidí se u takového večera sejde, tím líp, ale vystačí si i samotáři (aspoň zbyde víc karamel, že?).

V roztomilé hře Goodgame Café získáváte svou vlastní kavárnu. Tedy spíš čtyři téměř holé zdi. Postupně ji vylepšujete a zařizujete. Staráte se o útulnost a originální design svojí kavárničky, vaříte různé dobroty, vymýšlíte nové recepty, pečujete o své zaměstnance a o své hosty. Ve hře je plno vychytávek, můžete třeba online komunikovat s ostatními hráči a navštěvovat jejich podniky. Je to taková legrácka na odreagování a možná i vyzkoušení si svých podnikatelských schopností ;-). Hru si můžete zdarma zahrát na www.goodgamecafe.eu

Lehce multikulturní večer: české letní komedie (nestárnoucí klasika) a k nim Turecký med (teprve nedávno jsem objevila, že se už zase vyrábí sekaný na malé kousky a jednotlivě balený).


sobota 20. dubna 2013

Life is good aneb oblíbené balzámy

Ve čtvrtek byl první doopravdy horký den v tomto roce. Šla jsem si koupit kafe "s sebou" a prodavačka mi říká: "to je vedro k zalknutí, viďte?". Nevěděla jsem, co odpovědět, protože mně bylo fajn. V pátek se zatáhlo, obloha potemněla a začalo pršet. Šla jsem si koupit kafe "s sebou" a prodavačka mi říká: "to je dneska zima a od rána prší, hrůza". Nevěděla jsem, co odpovědět, protože mně déšť nevadí. Bylo mi fajn - měla jsem svůj kávový životabudič, nový průhledný deštník a na rtech mátový balzám. Nebylo v tu chvíli nic, nač bych si dneska mohla stěžovat. Už jsem brala za kliku a chystala jsem se prožít páteční den naplno, když na mě ještě prodavačka křikla: "tak ten dnešek nějak přežijte, slečno".
Kazit si den kvůli počasí, kdepak, to není můj styl. Život je skvělý a já nemám v plánu ho "přežívat". Na stole voní hrnek s kafem,v gramofonu sviští plážová muzika a v kosmetické taštičce mám nejlepší balzámy, které mě kdy potkaly. Vážně není na co si stěžovat.

Od Rosebud Perfume mám už patrně celou voňavou balzámovou sbírku (závislost?) a bylo na čase určit krále = favorita. Tady je - balzám s mentolem a eukalyptem, který laskavě chladí a temperamentně povzbuzuje. Používám ho hlavně na rty, ale osvědčil se mi už mockrát i při rýmě (stačí ho trošičku namazat v okolí nosu) nebo ho aplikuju na spánky a na čelo, když potřebuju trochu "probrat". Okamžitě po namazání mi nasazuje námořnickou čepici, červenou sukni se zlatými knoflíky a do ruky mi dává kormidlo. Moře a svoboda a vítr ve vlasech...to je Menthol and Eucalyptus Balm od Rosebud.

A kdo šlape "mentolu" těsně na paty? Mátový balzám s růží Minted Rose. Přátelí se v něm voňavé růžové květy, které rty lehce zbarvují do šťavnatě červeného nádechu a svěží máta, která působí protizánětlivě a rty ošetřuje. Obsahuje směs esenciálních olejů Aromol, mátový a bavlníkový olej. Používám ho hlavně před odchodem z domova, aby měla moje pusa hezkou barvu, ale občas ho nanesu na noc a ráno se pak už jen raduju z výsledků balzámové noční péče.

Já a můj růžovo-mátový balzám si rozumíme beze slov - stačí se na sebe podívat, nanést na rty a oba víme své...Balení je oproti běžným balzámům na rty velké, není to žádný malý "mucifous" (průměr krabičky přes 5 cm), a myslím, že mi bude trvat tak dva roky, než vypotřebuju celou krabičku.

Tak šťavnaté rty, jaké umí namalovat balzám Minted Rose, by neuměl vytvořit ani štětec Leonarda da Vinci (jen si vzpomeňte na Monu Lisu, jak je pobledlá). A co umí s pusou udělat ostružinový a jahodový balzám, to si můžete připomenout tady a tady.
U používání balzámů v krabičkách platí zásadní pravidlo zvané "čisté ruce", které se ale týká tolika úkonů všedního dne, že si na něj člověk ani nemusí nijak složitě zvykat. A pokud se někdo přes balení v krabičce přece jen nedokáže přenést, v Roseandlips.cz mají u vybraných balzámků i praktické balení v tubičkách. Tak se hezky namažte (koneckonců - je přece sobota) a užijte si celý den!


čtvrtek 18. dubna 2013

Nápad pro radost aneb dvouminutové DIY

Náramně se mi líbí dělat někomu radost. Překvapit mamku, mého muže nebo kamarády nějakou drobností, kterou jsem vytvořila třeba u ranní kávy. A vymýšlím pořád nové a nové kravinky, kterými bych někomu trošku projasnila den. V poslední době jsem si oblíbila vystříhávání a malování všelijakých postaviček na špejli (v laškovné náladě jim říkám "potvory na špejlíku"). Kdysi mi takhle vyráběl všelijaké kouzelné a pohádkové bytosti můj taťka (taky mě šíleně lechtal až do úplného zemdlení od smíchu, vozil na kole a nejsložitější technikou na světě mě v první třídě učil poznávat hodiny). Jenže už asi dvacet let mi žádnou pohádkovou postavičku nenamaloval (netuším, proč s tím přestal), a tak je vytvářím sama. Třeba to bude bavit i vás, protože i dospěláci si přece můžou (občas musí) hrát...
Můžete je zapíchnout třeba do nedělní bublaniny nebo je nechat jako na pravém loutkovém divadle v nečekané chvíli vykouknout zpoza rohu a překvapit tak svého nového majitele. Jejich výroba je tím nejjednodušším DIY (že už bych konečně vyměnila tahle tři moderní písmenka za české „Udělej si sám“?) a troufám si říct, že si u toho odpočinete stejně jako já.
Hezky se bavte a pak si užijte radostně překvapené pohledy svých drahých poloviček, dětí nebo přátel.
♥ PS: ještě jsem vám chtěla moc poděkovat. Jste tak úžasní, milí a vtipní čtenáři, až si někdy říkám, jestli se mi to jenom nezdá. Pokud ano, tak je to jeden z nejhezčích snů, jaké může blogové děvče mít. ;-)

Když mám opravdu hodně práce a jsem ve stresu, pomáhá mi ve chvilce času vyrábění jednoduchých maličkostí pro lidi, které mám ráda. Vždycky si s nimi skvěle vyčistím hlavu. Odreagování par excellence. Lištička na špejli je moje nejčerstvější obrázková fešanda.

Čtvrtka, lepenka, černý fix, barvičky, nůžky, špejle a trocha té fantazie...nic víc netřeba.

Vždycky, když něco maluju, stříhám nebo lepím, je okolo mě neuvěřitelná spousta barevného (a inspirujícího?) chaosu.

Káva je vypitá, lištička vyrobená a můj (samozřejmě chytrý) telefon ukazuje 10:35. Zdá se, že je na čase trošku zvážnět a jít něco dělat. Ale vážnost mi nevydrží dlouho - maximálně do soboty, kdy se tu zase uvidíme.

pondělí 15. dubna 2013

Na návštěvě u mě doma

Můj domov je příběh. Vypráví o tom, jaká jsem, co a koho mám ráda, co mě rozesmívá, kde všude jsem byla, zkrátka práskne na mě i to, co o sobě nevím ani já sama. Gramofon vyhrává a já i můj dřevěný kůň na bicyklu jsme připraveni vám ukázat, jak to u nás doma chodí a co se mi vybaví, když se řekne "útulný domov"...

Květiny ve váze - pivoňky, hortenzie, tulipány. Kupuju si je jen tak, pro radost, pro potěšení, pro svůj domov. Kytici rozdělím do několika váz, jednu dám na noční stolek, druhou na jídelní stůl, další na okno do koupelny. Je to jedna z nejmilejších a nejpůvabnějších možností, jak si provonět a zkrášlit svoje bydlení.

Bytelný dřevěný nábytek - s oblibou používám jako úložný prostor velké dřevěné bedny, které mi vyrábí můj děda (né ten, který brzy oslaví 100 let, ale ten druhý 86letý...jsou to moji věční mladíci). Děda nám vyrobil i psací stůl, police do kuchyně a rám na velké zrcadlo v chodbě. Jsou to mé nejoblíbenější kousky.

Prostor a světlo - světlé podlahy, velká okna s lehoučkými bílými záclonami a bílé stěny mám moc ráda. O to víc si pak můžu hrát s doplňky a každý rok (vždycky na jaře mám na změny největší chuť) jemně obměňuju design a ráz našeho domova. Někdy změnu určí a odstartuje nový obraz, barevný pléd nebo se nechám pošťouchnout aktuálními designovými trendy, které si ale upravuju přímo na tělo a vybírám si z nich jen to, co je mně a mému obydlí příjemné. Vždycky se řídím svým instinktem, který ovšem není zrovna moc konvenční. Propašovat k nám domů všelijaké legrácky a veselosti, to mě baví.

Krabice, šanony, kufry a plechovky - často se mě ptáte, kam dávám všechny své věci, které vídáte na mých fotkách. Roztomilá otázka, na kterou je jednoduchá odpověď. Přestože mám plno věcí a věciček, mám také ráda dobrou organizaci, vzdušnost a nepřeplácanost. Takže proto u mě většina pokladů odpočívá v krabicích, retro kufrech a velkých plechovkách, které mám uloženy v sekretáři nebo v knihovně. Na očích mám jen to, co mě aktuálně nejvíc baví a těší nebo co pro vás chci vyfotit.

Eklektický styl, ten ke mně sedí. Propojování moderního s klasickým, nového se starým, vtipného se střízlivým, jednoduše elegantního se zábavně barevným a mohla bych pokračovat...Ale dost řečí. Na řadě je názorná ukázka. ;)

A jak je to vlastně v mojí domácnosti, u Vivi z vintage blogu, se starými a retro věcmi? Říkám jim "ano", ale velmi opatrně a s mírou. Retro věci dokážou být zábavné a přinést do interiéru neokoukaný a stylový větřík, ale nesmí jich být moc. Těší mě mít doma pár věcí, které mají zajímavou a dlouhou historii, ale jen pokud se dávkují zlehka, přinesou domovu jiskru. Ovšem to se netýká tuzexových japonských panenek ze 60. let...těch bych mohla mít třeba sto (zatím jsem jich ulovila pět - a tohle je moje první a nejveselejší tuzexová panenka; jmenuje se Kwik).

Černobílou zarámovanou fotku, na které je moje mamka (tedy vlastně tehdy to byla taková malá mamuška), mám zatím schovanou v šuplíku, kde čeká na svou příležitost pověsit se na stěnu a pěkně se tam rozhoupat.

Modrého medvídka jsem dostala od mé milé čtenářky Lenky (médi vyrábí její šikovná maminka) a stal se z něj právoplatný člen rodiny. Tak i takové věci tvoří můj domov - dárky od přátel, nečekané pozornosti, které mi přijdou poštou a ručně vyráběné maličkosti s nezaměnitelně osobitým puncem.

Někdy je tím jediným, co člověk potřebuje ke štěstí, párek měkoučkých pantoflí s bambulemi.

Šperky nemusí mít své místo jen v dobře uzamčené šperkovnici. Ty, které aktuálně nosím, mám ráda na očích (zrovna jsem ověšená všelijakými zlatými rodinnými památkami).

To jsou tak skvělé dárky! Přátelé mi dávají často různé parfémy, patlátka a koloušky ve všech podobách. Zrovna mi začala taková nadýchaně růžová nálada, takže tohle jsou kousky, které mě budou tenhle týden zřejmě provázet. A ještě malé upozornění - vpravo nahoře je lízátko ve tvaru ptáčka vytvořené podle lízátka, které cumlala Marfuška v Mrazíkovi (to jsou věci!) ;-).

Moje období černých šatů, které začíná být už pomalu, ale jistě za mnou, mi paradoxně přineslo do šatníku plno barevných šátků. Všechny jsem "zabavila" v mém obchodě a teď vlají v ložnici zavěšené na starobylém dřevěném ramínku. Až mě potkáte, budu mít pravděpodobně některý z nich ve vlasech.

Mám doma pár zajímavých váz, ale stejně dávám květiny nejradši do skleniček od hořčice nebo marmelád. Někdy jím chleba s marmeládou každé ráno jen proto, abych už měla další parádní "vázičku". ;-) Skleničky jsou z Marks&Spencer.

Tak a tady, u stolu s chlebem namazaným borůvkovou marmeládou a hrníčkem dobrého čaje s vystřiženým papírovým srdcem, vaše dnešní návštěva u mě končí. Děkuju vám, že jste přišli. V klidu dojezte, dopijte a až ode mě budete odcházet, můžete si vzít z misky na chodbě karamelku. 

Článek vznikl pro www.UtulnyDum.cz

sobota 13. dubna 2013

Vášeň nebo posedlost aneb skočme rovnou do léta

Feferonky, doutníky, denní tisk a toaletní voda Tiaré Gardenia...to jsou věci, které mě vždycky zaručeně rozpálí (a až na ten denní tisk je to myšleno v nejlepším slova smyslu). A protože vás zřejmě nebudou příliš zajímat ani ostré peperoncini, ani značka mých doutníků, můžeme spolu dneska směle zabořit sosáčky do další z mých oblíbených vůní. Už jsem vám říkala, že parfémy jsou moje vášeň? Možná je tím pravým slovem spíš posedlost.
Když jsem tu před časem psala o kultovním olejíčku Monoï Tiki Tiaré, v komentářích se objevily tipy na toaletní vodu Tiaré Gardenia (ano, Lindo a Jani, to vy můžete za moje tahitské poblouznění!) ;-). Předtím jsem neměla ani tušení, že jsou v Čechách k dostání i toaletní vody, které voní podobně jako můj zamilovaný olejíček Monoï, takže se mi z nového parfémového objevu podlomila kolena samým vzrušením a nedokázala jsem odolat. Rozumějte - už jen ten roztomile horkokrevný flakónek! Když jsem za pár dnů v ruce držela malou lahvičku se svádivou vůní a k tomu šampón Monoï, věděla jsem, že ke mně jaro přijde mnohem dřív, než předpovídají meteorologové ze svých zamlžených věšteckých koulí. 
Co jaro! Rovnou léto je u mě...a dělám to asi takhle: ráno skočím do sprchy a beru si s sebou šampón vonící po květech gardénií. Pak si vypiju horkou kávu, sním plno šťavnatého ovoce, připnu barevné náušnice a zápěstí nechám ovonět pár kapkami toaletky Tiaré Tahiti Gardenia. A najednou...mám na sobě jenom rákosovou sukýnku, jihomořští mládenci divoce hrají na ukulele, slunce pálí ze všech svých paprsčitých sil a já bosa tancuju na rozpáleném písku. Mně vám je takový hic! Fakt vedro. A tak nezbývá, než si obléknout kabát, zimní boty (ještě pořád je nosím), do ruky si vzít deštník a jít se ven trochu zchladit... Ale to, že voním jako pravá Tahiťanka, to už mi nikdo nevezme.
A ještě maličkost - naučila jsem se svoje oblíbené parfémy nešetřit. Používám je kdykoli se mi zachce, raduju se z jejich vůně, která mě pak celý den obklopuje i z toho, když se mě někdo (i cizí člověk na ulici nebo v kavárně) zeptá, čím tak hezky voním. Odnaučila jsem se šetřit vzácné šperky, sváteční misky po babičce, parfémy, krásné notesy i samolepky a schovávat si je pro budoucnost nebo na "někdy příště". Svůj život žiju teď a přítomnost žádné šetření ani omezení nezná.
Prozatím vám mávám z Tahiti, v pondělí vás pozvu na návštěvu ke mně domů a ani se nebudete muset přezouvat. :-*


Toaletní voda TIKI Tiaré voní jako květy tahitské gardénie, je bez barviv, bez konzervantů, bez parabenů a je netestovaná na zvířatech. 
Co mě vždycky rozpálí - zleva: noviny z domova a ze světa, feferonky, doutníky, vůně Gardenia.

Zleva: kytice fialových tulipánů, toaletka Tiaré Gardenia, v pozadí perleťová miska s fotkama a šampón Monoï, který je stejně jako toaletka bez barviv, konzervantů a bez parabenů. Chemii už moje vlasy dávno nesnesou. Jak jednou zkusily "přírodu", už nechtějí jnak...
♥ 
Asi měsíc si usilovně kupuju tulipány, zpívám si písničku "Bylo léto, horké léto" a nosím ve vlasech mašličku, ale teplo pořád nikde. Tak jsem začala používat Tiaré Tahiti (a taky Annick Goutal, ale o té zas někdy jindy) a skočila jsem rovnou na jižní rozpálený písek! Jó, ten kdo má za ušima, ten se ve světě neztratí.

Na fotce jsou moje dnešní malá ranní potěšení...
Šampón Monoï (na fotce uprostřed) je nejvoňavějším šampónem, jaký jsem kdy měla (ať sním svůj klobouk, jestli vám tu lžu). Vlasy mi po něm voní dlouho a krásně a mně se zdá, že spravedlnost existuje ;-). Jediné, co bych k němu ještě potřebovala, je parťák jménem kondicionér, který ale zatím Geoffroy v nabídce nemá. A propos...kdo je vlastně Geoffroy? Čtěte dál... 
♥ 
...Internetový obchod Tahiti-tiare.cz vlastní Geoffroy Bletton, Francouz žijící v Čechách teprve 3 roky, ale přesně ví, co české ženy potřebují: "Někdy v roce 2010 jsem poprvé své přítelkyni přivezl, coby dárek z vlasti, lahvičku monoï. Vonného oleje, který je ve Francii dobře znám a hojně využíván. Kam až má paměť sahá, vybavuji si, že balení monoï byla vždy přítomna jak v koupelně mých rodičů, tak v koupelnách našich známých a rodičů mých kamarádů. Proto bylo pro mě velkým překvapením, když jsem zjistil, že má přítelkyně monoï do té doby neznala, protože jej běžně v českých obchodech nelze koupit. A nutno říci, že přítelkyně byla z jeho účinků nadšená." 
A jak příběh pokračoval?  Ó, velmi šťastně. Geoffroy Bletton otevřel s olejíčky, mýdly, parfémy a další přírodní kosmetikou Monoï z Tahiti obchod www.tahiti-tiare.cz a spolu s Alicí Taussikovou se stará, aby naše půvaby kvetly stejně (nebo radši ještě víc) jako půvaby tahitských krásek...

čtvrtek 11. dubna 2013

Co nosím v kabelce

Chci dělat velikánské žvejkačkově růžové bubliny, nosit tak rozevláté šaty, že mi bude občas vidět prádlo se srdíčky (co se dá dělat), chci posedávat po kavárničkách na nábřeží, pít kávu a předstírat, že ta sklenka bílého nepatří mně, chci vypít moře domácí limonády, chci jen tak běžet, aniž bych před sebou měla ujíždějící tramvaj a chci si udělat culík na stranu. Chci se zkrátka bavit - teď na jaře, v létě, pak na podzim a stejný plán mám i na zimu...ale ta je ještě hodně daleko. 
Čeká nás (prý) docela teplý víkend a já se chystám na malý výlet, kde budu dělat přesně ty věci, které jsem vám před chvílí představila. A že si s sebou beru moje aktuálně nejoblíbenější kabelky od úžasné české značky Dara bags, to už si štěbetají i sovy na střeše. 
Když jsme u těch sov, tak se hned můžete podívat na mojí soví mini kabelku (nebo taky kosmetickou taštičku), do které se vejde víc věcí, než by si dokázal průměrně inteligentní a průměrně vysoký člověk představit. ;-) A ještě ke všemu se jmenuje Huhůůů (určitě tušíte, že něco tak legračního jsem musela mít doma). Pak je tu moje černá kabelka Puzzle Ruby, která byla při výrobě inspirovaná songem Ruby od kapely Kaiser Chiefs. Není divu, že se mi chce tancovat, kdykoliv ji mám na rameni. Tak ať je vám dneska taky do tance! ♥

Soví taštičku Dara bags nosím k černým šatům jako mini psaníčko nebo ji mám v kabelce, kde plní funkci opečovávatelky mých pokladů. Mám v ní věci typické pro každé děvče - sušený ananas, porcelánovou figurku tří soviček, žvýkačky (růžové Chupa Chups nebo jahodové Hubba Bubba), razítko a barevné kancelářské sponky.

Než ke mně taštička z objednávky od Dary doputovala, představovala jsem si ji nějak takhle. Nadýchaně, barevně, ale přece jen byla trochu v mlze...ještě jsem vůbec netušila, co všechno se mnou zažije, co si do ní budu dávat a kam se se mnou podívá. Teď už to vím a musím říct, že je to docela divočina ;-).

Uvnitř je soví kabelka vystlána jemným, kouřově šedým saténem a porcelánové sovy se v ní cítí jako v pokojíčku.

Kabelku Puzzle Ruby jsem si pořídila na "výlety do Paříže". To bylo první, co mě napadlo, když jsem ji viděla. Jenže kdo by čekal, až zavolá Paříž?! Zjistila jsem, že se nemusím nikam trmácet, abych si užívala černou kabelku s milým obrázkem (hlavně ten pejsek..vidíte ho?). Stačí vyjít před dům, do tyrkysových kelímků nalít domácí jablečný mošt a vychutnat si ty nejcennější okamžiky s třikrát podtrženým názvem "tady a teď".

Českou značku Dara Bags a designérku Darinu Hubáčkovou, která ji před 5 lety založila, asi nemusím dlouze představovat. Cožpak Daru všichni nemilujeme?! Kabelky elegantní, hravé, puntíkaté, veselé i klasické, ultra moderní i v retro stylu, hříšné i nevinné, roztančené i klidné, rozhýřené i upejpavé, jednoduché, praktické i roztomile parádivé. Na cesty i na nákupy, do kina i do roboty. Nejenom nápaditý design, ale taky dokonale odvedená profesionální práce a kvalitní ušití ťip ťop mi dává pocit, že kabelkové kousky, které od Dary mám, mi vydrží do roztrhání těla. Ale co vám budu povídat, víc než 2000 různých druhů (to bude dlouhá noc) neposedně čeká na vaše pohledy na Fleru tady nebo na oficiálních stránkách tady.