Pařížská pohádka o usměvavém lesku na rty

Byla jednou jedna pražská, okatá, nohatá, drahá a cenná (dá se říct, že byla dokonce drahocenná) kamarádka, která měla přítele v Paříži. Ó ano, fešáka s pařížským bytem a s citem! Když za ním lítala, oblaka poháněla její letadlo div ne vesmírným tryskem. A kdyby se všechno nepokazilo, možná by za ním lítala dodnes. A i když nemá tahle love story zrovna filmově romantický konec, jedno je jisté - ani láska, ani Versailles, Notre Dame, Sacre Coeur, Madeline, Bastilla nebo Mouling Rouge, ani pastis nebo máslové croissanty - nic mojí kosmopolitní kamarádce nerozostřilo smysly natolik, aby si v té dálavě nevzpomněla na mě, a aby mi z Parisu vždycky něco nepřivezla. 
Třeba balzám a lesk na rty Oilily. Je v malé plechové krabičce, dokáže mě rozveselit (i když mě rozdovádí kdeco), voní po čerstvých jahodách a má rád můj úsměv.  A já mám zase moc ráda vaše úsměvy, tak sem s nimi a nešetřete ;-).

  Balzám na rty Oilily "I love your smile" má jeden jediný úkol - vykouzlit na rtech jahodový, lesklý úsměv. Úkol splněn!

Na stránkách Oilily si můžete prohlédnout další barevná potěšení.

Brož, která neměla tvar květiny, zato měla rýmu

...Na co myslím, když nosím svou nastydlou brož

Andy Warhol, velký tvůrce, vyrazil z malé slovenské vesničky rovnou do New Yorku, aby se tam stal jedním z nejproslulejších umělců své doby - umělcem neskutečně kontroverzním a stejně tak populárním. Když nosím brož z jeho nastydlého období, vzpomenu si na Velvet Underground, na americkou pop-kulturu, na jeho malované plechovky Campbellovy polívky, láhve od kečupu nebo komiksy se Supermanem, na jeho portréty Marilyn, Elvise, Muhammada Aliho, na jeho síťotisky a všechny undergroundové celebrity.
Myslím i na to, jak Andy naplnil svůj pokoj sladkostmi, jak nakupoval spodní prádlo, jak se oženil s kazetovým magnetofonem, jak debutoval se svým filmovým šestihodinovým snímkem Sleep (film 6 hodin zabíral spícího člověka...to si někdy v noci pustím), jak ho postřelili a samozřejmě dost často myslím na to, jak jednou dostal pořádnou rýmu...protože tenhle příběh vypráví má, trošku bláznivá a  nastydlá, brož.

Hedvábný top, samolepky ve tvaru retro brýlí a plátěné kabelky a brož s Andym.

Moje nejdůležitosti

Obvykle se nehraboším v krabicích s fotkama, nepouštím si k tomu blůs, neliju do sebe Sklepmistra a se slzou dojetí v oku nevzpomínám na to, jak dřív bylo líp. Mě totiž nejvíc baví přítomnost (ovšem se smělými plány do budoucna). Jak říká můj milý muž: "Nejdůležitější je teď." Ale to neznamená, že doma nemám svou vélikánskou, plechovou, těžkou krabici se všemi vzpomínkovými nejdůležitostmi, který jsem za svoje dosavadní poskakování po světě nasbírala. Je v ní tolik mně milých a legračních věcí, že si do ní aspoň jednou za rok vlezu, pouštím si k tomu veselou muziku, piju malinovku a slzy pak sice taky přicházejí, ale jsou od smíchu...naštěstí.

Pojďte se do tý mojí velký krabice schovat se mnou, podívat se na fotky a dopisy a retro paňáčky a vzkazy a malůvky a obaly od žvejkaček a na starý třpytivý samolepky. Je to jen takový malý rande se slečnou Minulostí, ale pak se hodně rychle zase vrátíme do přítomnosti, protože ta je nejzajímavější, plná chutí, vůní, radostí a překvapení. Mějte tu nejkrásnější přítomnost a užijte si pohled do mojí "minulosti" ;-).

Kdo přesně spočítá, kolik je v mojí plechový krabici věcí, ten vyhraje zájezd k moři na 2 měsíce pro 4 osoby.

Velký krabicový mišmaš - tak třeba japonská retro panenka z Tuzexu v modrých kalhotkách, retro peněženka "námořník", první voňavka, moje kresbičky, fotky a žlutý přání od mýho muže k 21. narozeninám.

Vzkazy a malý dopisy, který pořád přibývají, protože si je s mým milým mužem pořád píšeme (uprostřed fotky na růžovým lístku můžete vidět, jak můj muž umí kreslit ko-čič-ku) ;-), obrázek od žvejkačky - je na ní zamilovaný žlutý panáček Pilly a úplně vlevo poznámkový vyšívaný blok.

Můj první doopravdický milostný dopis (bylo mi 15 a psal ho ten kluk, který mi ještě pořád nechává na stolku u ledničky zamilovaný vzkazy), starý panáček z pouti, moje fotka ze školky (můžete si povšimnout, že už jako pětiletá jsem věděla, že flanelová košile a zástěrka s crazy motivy jsou šik). 

Odvážná vůně pivoněk...Madonna už to zná!

Letošní letní dny jsou cítit višňovou zmrzlinou, stránkama knížek, deštěm, kufrem nasáknutým vůní dálek a pivoňkama. Myslela jsem si, že když mě létem bude provázet pivoňková toaletka, že budu úplně celá, celičká květinová. Že se kolem mě utvoří omamně růžový obláček, a že se ze mě stane romantická víla Paeonia, oblečená jen v průhledný světle růžový sukýnce, běžící bosa v trávě, prosta všech neřestí a starostí. Ale to je jen jedna strana voňavý mince.

Toaletní voda Pivoňka od L´occitane je totiž sice božsky jemná, ale pak se rozvine do necudný svůdnosti, která mě (na chvilku) vyvedla z míry. Ale vzpamatovala jsem se rychle - odhodila růžovou sukýnku, bosý nohy obula do černých podpatků a starost v hlavě jsem měla jedinou - jak si pořádně užít den. Troška hříchu, troška nevinnosti....ideální vůně pro každou Madon(n)u. Můžete být světice, ale na chvíli se cítit jako popová diva. Můžete být rafinovaná svůdnice, ale na chvíli se cítit jako čistota sama.
Nejznámější Madon(n)y z mýho kostkovanýho sešitu si neprohodily omylem "bubliny" s textem, kdepak! Jejich překvapivý slova jsou jen přímým důkazem toho, jak zábavně a příjemně dokáže pivoňková toaletní voda omámit smysly a měnit charaktery. Ale nebojte  - jenom než vyprchá!

A čím voní vaše léto?

Není Madona jako Madonna...
...pro první je vůně ďábelsky sexy, pro druhou spíš nebesky čistá. A já vlastně souhlasím s oběma. 

A něco málo ze Šimona a Matouše, co se nám sem k těm dnešním kráskám docela hodí: 
"Když jsem byl malej, zjevila se mi Madona. Řekla mi, že budu buď světec nebo pitomec". 
A já jen doufám, že je těch světců na světě přece jen víc...;-)

Na fotce zleva: dekorační látková pivoňka, krabička toaletní vůně Pivoňka, moje oblíbená saténová košilka se třpytivou krajkou a stará italská pohlednice.

Slečno, nechcete si poslechnout moje vinyly?

Lákat slečny na sbírku motýlů, to je tak vysoce nemoderní (a snad i nemorální). Dneska (už zase) mnohem víc frčí vinyly, elpíčka, "long play" - říkejte jim jak chcete, taky levný bílý víno, cukrová vata a pro nejsilnější žaludky k tomu všemu ještě čibuk. Stylovou tureckou dýmku ani levný víno u mě sice nenajdete, ale já koneckonců taky nejsem chuligán lákající slečny na svoje pofidérní sbírky do zapůjčenýho bytu s kostkovaným kanapem (já vím, ta moje hrozná představivost!).

Ale vinyly, moji drazí, barvami hýřící vinyly, to ano, ty doma mám. A že je docela často vybírám podle obalů, to vás u mě už dávno nepřekvapuje, viďte? Ale představte si ten pocit blaženosti, když je pěkný nejenom obal, ale i nitro gramofonový desky (když to zkrátka hraje tak dobře, že se vám chce skákat a tancovat, aniž byste předtím museli kombinovat čibuk s tím levným vínem). To je vždycky velká radost (a vzácnost), když se sejde krásný zevnějšek i vnitřek...u desek...i u lidí.

Pro tuhle retro desku bych se klidně i s horou ďáblů poprala...Ale získala jsem ji mnohem mírumilovněji. Prodavač na bleším trhu za ni chtěl peníze a já mu je dala; šlo to jako po másle.

Bert Kaempfert má ty nejoriginálnější LP obaly.

...Do džungle jedině s gramodeskou "A Swingin' Safari". Až vám bude nejhůř, mohla by se hodit. Lvi prej swing milujou! 

Amy Winehouse Lioness: Hidden Treasures (momentálně jedno z nejhranějších elpíček na mém gramofonu).

Na závěr tu mám pro vás malý bonus - kousek z mýho dětskýho deníčku, který jsem si psala jako mrňous. Pořád ráda píšu. Jen jsem papírový dětský deník vyměnila za "blogger". Blog mě baví díky vám a díky vašim úžasným komentářům, který mi tu necháváte. Děkuju vám a myslím, že blog nikdy psát nepřestanu. Vůbec nikdy ho psát nepřestanu. Možná jen někdy. ;)

Na skok v mojí koupelně

Otevírám vám dveře do mojí koupelny, vítejte. Nejsem ani náááhodou typ člověka, který tam svým zkrášlováním tráví bezpočet hodin za zamčenými dveřmi...zlomila jsem totiž zlatou kliku ve dveřích a ony se teď nedají ani zavírat, natož zamykat. Mívám tedy otevřeno a tentokrát i pro vás! ;-)

Jsem kosmetický lenoch, ale léčím se. Mám teď v koupelně pár přípravků, který mě opravdu baví. A když mě baví, nejsem líná je používat. Léčba zabírá! Taky teď piju hodně domácí rybízový šťávy a mojí pleti se to líbí. A ještě víc se jí líbí pečlivý odlíčení a po něm použití pleťovýho tonika Floral face toner od značky Raw Gaia s božskou vůní. Nasprejuju s ním obličej a vklepám ho prsty do pokožky. Vsákne se okamžitě a "ráno je pak krásnější večera". Možná je to tím, že víc spím - už se v poslední době nekoukávám celou noc na filmy s Brigitte Bardot, a možná je to mým skvělým tonikem, ale ráno si každopádně vystačím už jen s lehkým denním krémem, protože moje pleť prostě nepotřebuje víc. Velký rozdíl oproti dřívějšku.

A ještě něco "do druhý nohy" - oční olej. Netajím se tím, že na oční okolí už léta používám extra panenský olivový olej - v kuchyni do salátů, v koupelně okolo očí. Jsem prostě hospodyňka snů! Jenže i taková snová hospodyňka si chce občas užít něco víc. A já si teď užívám pocitu hojnosti ve formě organických olejů z rakytníku, jojoby, šípku nebo grepových jadýrek - tím vším se chlubí voňavý a vyživující oční olej Revitalisin eye oil. 

Ačkoliv jsem někdy přírodní kosmetice nevěrná s nestoudnou a zlou chemií, díky oběma přípravkům Raw Gaia tuším, že je se zálety konec a zase ze mě bude děsně hodná, čistě přírodní holka.

Naše koupelna je jednoduchá a světlá. Mám ráda čistou bílou barvu, ale moje rošťácký srdce by si nemohlo odpustit barevně rozverný koutek. V něm barevnost obstarávají lahvičky a patlátka a taky kvítí (tentokrát pugét z mamčiny zahrádky).

 

Zleva na fotce: tyrkysová mistička na šperky, květinový tonikum, oční olej, tuzexová panenka (však ji dobře znáte), mýdlo Lavande Marseille, rtěnka Chanel v obalu, stará figurka.

Jak vidíte, lahvičky "Floral face toner" a "Revitalising eye oil" si na mých koupelnových poličkách blaženě hoví. Ony o mě  dokonale přírodně pečují a já je na oplátku nechávám v přítomnosti drzýho námořníka - zdá se mi to fér.

Tlusťoučká holka bloguje aneb je to jenom hra

Na mým tabletu ráno nikdy nemívám ekonomiku, ani žádný jiný žhavý novinky z domova a ze světa, ani stav akcií, ani počasí (jak bylo včera vím a jak bude zítra meteorologové netuší). Mám tam vždycky něco zábavnýho, co mi nedovolí chmuřit se. Teď zrovna mi u snídaně dělává společnost blog 22letý tlusťoučký holky z Anglie (odkaz na konci článku pod fotkama), která je šílená (a mě to baví) a ráda si hraje - když se na ni podíváte, tak mi asi dáte za pravdu, že to děvče je zřejmě bez komplexů a dokonce je majitelkou bezva smyslu pro humor - a to já ráda, to se totiž dycinky hodí.

Jednou za čas vám tu ukazuju můj pracovní stůl, protože je pořád jiný, a protože věci kolem mě jsou neuvěřitelná a nekonečná inspirace. Oficiálně pracuju jen 3 dny v týdnu, ale přesto (nebo právě proto) jsou to dny nacvaklé povinnostmi, zodpovědností a úkoly. Můj pracovní stůl ale nevypadá jako "stůl byznysmenův". Jsou na něm mléčný čokoládičky, inspirativní fotky z časopisů a věci, který mě těší. Když sedám k takovýmu stolu, všechny pracovní úkoly zvládám mnohem líp a ráda. Vždyť je to všechno jenom hra. Až budu stará, tak mě nebude zajímat počet vyřízených pracovních e-mailů, ale to, jestli jsem byla v životě veselá a šťastná, no né? ;-)

Doufám, že máte na stole (i v hlavě) taky barevno, a ve čtvrtek se na vás zase těším. Půjdeme spolu do mojí koupelny. Fakt! Ať snim svuj klobouk, jestli vám tu lžu!

Blogařka Georgina na mém tabletu, magnetka se zajíčkem a mléčná čokoláda (v krámku před naším domem se teď prodávají velikonoční čokoládky a myslím, že jsem jediná, kdo je tam v tuhle dobu kupuje...ale když mají táák roztomilý obal...)

Můj pracovní stůl - zleva starý sešit s hedvábným papírem, čokoládky, a zase kafe, dopisy na vyřízení, "pusinkující" vintage pohlednice, tablet Pierre Cardin, nálepky, diář (kam píšu, maluju, kreslím, nalepuju, plánuju) a notýsek "Happy..".

 Blog "cute and big girl" Georginy najdete tady.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.: trošku nezvykle vstupuju do článku druhý den po jeho publikování, ale chci vám poděkovat za všechny primisimózní komentáře, mezi nimiž byl i jeden od blogerky Dominiky s odkazem na blog dalšího velkého a originálního děvčete - Francouzky Stéphanie: klik sem. A protože jsme tu tentokrát měli zmínky o dvou velmi baculatých blozích, navrhuju, abychom si dneska dali s klidem ke kafi né jeden, ale dva dortíky.  ;-)

Legenda mezi krémy aneb 8 hodin krásy

Ách, legendy! Filmoví nadšenci mají svou Marilyn Monroe, hudební nebe Michaela Jacksona, automobilový design Sergia Pininfarina a kosmetický svět má svůj legendární "Osmihodinový krém Elizabeth Arden". Dozvěděla jsem se z "pařížské knížky", že je to krém, který najdete na každé módní přehlídce! Ó, cože? Není snad můj domov s velkým šatníkem a spoustou patlátek taky takové "módní zákulisí"? A jak to, že legendární "osmihodinovku" postrádám?! Trvalo 5 minut, než jsem vygůglila přesně to, co jsem hledala (a vlastně ještě něco navíc) - celou osmihodinovou sadu: krém na ruce, hydratační krém s SPF 15 a ochranný krém na...všechno. Rychlá objednávka a za tři dny byly legendy u mě doma.

Elizabeth Arden věděla, co dělá. A ví to i vizážisti hollywůdských stár. "Eight Hour Cream Skin Protectant" totiž léčí, chrání, utěšuje popraskanou a podrážděnou pokožku a vydrží celých 8 hodin (seděla jsem doma na tvrdý zemi a přesně to počítala). Navíc krém můžete využít i jako lesk na rty (nebo rozjasňovač tváří = obličej pak září). O víkendu mi tenhle krém zachránil kůži spálenou od šajnícího sluníčka (a už teď je mi jasný, že v zimě toho bude muset zachraňovat ještě víc). Osmihodinový krém na ruce se vsákne tak rychle a beze stopy, že si musím psát do "blbníčku", že jsem se s ním už namazala! Krém rozhodně není tím nejvoňavějším, co jsem kdy měla v koupelně, ale pokožka jásá, tak kdo by řešil vůni. Nechci vám radit, nechci vás nutit, ale je to nezbytnost ;-).

Trvalo dlouho, než jsem se naučila kreslit prase, jak otáčí hlavou, ale o to tu dneska nejde. Důležitější je, že jsou na kosmetickém nebi hvězdy, keré nehasnou a bylo mojí blogovou povinností vám o nich dnešní prázdninový, líný den povědět.

Na osmihodinový krém Elizabeth Arden mají spadeno všichni lupiči. Takže už se nemusíte bát o svou peněženku, kreditky, mobil nebo větrový bonbóny...z kabelek se dneska krade výhradně "Ardenka". Doporučuju zapnout zip, zatnout zuby a pokud zloděje přistihnete při činu, namažte mu ruce krémem a vlídně k němu promluvte. Aspoň jeden napravený hříšník týdně z vás udělá lepšího člověka. 

Krabice plná dárků aneb po dobrém skutku přijde hřích

Před rokem jsem dostala extravagantní nápad, že si s ušatou kamarádkou Míšou budeme posílat malá psaníčka. Bez ohlášení, nečekaně a pro radost. Prvopočátky našeho "penfriendovství" najdete tady. Je to skoro rok a nám se naše dopisovací přátelství (příjemně) zvrtlo. Napřed chodila malá psaníčka se žvejkačkou, s odznáčkem nebo bejsbolovou kartičkou. Pak přišlo DVD (to už byla trošku větší obálka). A pak dvě knížky, lesk na rty, dlouhatánský románový dopis polepený samolepkami a pytlík karamel. Ó, tak to já musím taky poslat víc! A tak jsem šla na poštu s velkou obálkou, abych vzápětí obdržela ještě větší. 

Nakonec to došlo tak daleko, že si posíláme "tématické zásilky". Jednou "filmovou", potom "letní", pak zas "francouzskou", "italskou", "retro" atd. Pošťák u nás zvoní celý uřícený (taky už ta pošta nevydrží to co dřív), sotva to "malé psaní" nese. Tentokrát jsem od něj (a jak se mu ulevilo!) převzala velkou krabici a vy se můžete na fotkách podívat, co všechno v ní bylo! Úplně jsem oněměla úžasem (jen nechápu, že moje nekonečně dlouhá užaslá němota mému muži drahému vůbec nevadila).

Co vám chci hlavně říct je to, abyste se po dočtení mého dnešního článku na vteřinu zastavili a zapřemýšleli, jestli by se náhodou nedala udělat někomu nečekaná radost. Třeba dávné kamarádce nebo někomu, o kom víte, že by ho tutově překvapení ve schránce rozdovádělo. Pošlete jen maličkost - kartičku s milým textem, žvejkačku, barevnou pohlednici, odznáček nebo bejsbolovou kartičku (ta by měla potěšit každého...druhého...bejsbolistu). Jen tak něco dát a nic za to nechtít...je to fajn pocit.
P.S: pokud se ptáte, jestli po vykonání takhle dobrého skutku můžete udělat něco nemravného, tak to je jasné - můžete. Kupte si klidně hříšně drahé boty a už o tom nemluvme.

Na fotce: velká krabice "Pinko Paris" (tentokrát s tématickou "letní" zásilkou) plná překvapení, Elle z roku 1998, hedvábná brož, můj oblíbený kufr polepený nálepkami.

  

A co všechno mě v krabici překvapilo? 

Plechovka "Kuba export" od kubánských doutníků, módní časopisy, CD, oplatky, krabičky s bonbónky, retro pohlednice, reklamní papírová rtěnka Guess, vzorečky krémů a parfémů, "čaj pro dva" Divoká vášeň a Earl grey, zrcátko ve zlatém pouzdře Estée Lauder, štrasová spona do vlasů, tužky se srdíčky, míchátka do nápoje, plakát a taška z Paříže, neónový lak na nehty, přívěsek na klíče, lesk na rty, šperky a časopis vytvořený přímo pro Vivi (vychází zhruba čtvrtletně v jednom jediném exempláři a "vydává" ho pro mě má milá Míša).

Na polaroidkách zleva: roztomilý starý pohled s popleteným méďou, stuha Givenchy, žluté pouzdro na doutníky, plakát Paris.

Najdete mě i tady: Instagram Vivi

Retro je nutnost moderní doby aneb Beatles žijou!

Obyčejné brambůrky Bohemia Chips stojí už 45,-, přestali vyrábět mou oblíbenou rtěnku, státní hlavy si budou zvyšovat platy o symbolických 20% a mně se zdá, že už nikdy nebude nic jako dřív! Kdyby byli bývali tenkrát Johna Lennona nezastřelili, říkám si, bylo by bývalo možná všechno jinak (třeba čipsy za dvacku).  Ale protože jsem opravdu chytrá, tak vím, že dlouho si zoufat nemá smysl a k rozveselení mi stačí docela málo - třeba tenhle song. Jak z klipu zjistíte, Beatles zpívají jednoznačně nejlíp, když si vlezou dovnitř piána, jezdí na bicyklu, lyžujou, koupou se ve vaně s plastovou rybičkou (John!), svlíkají se do pruhovaných trenek (Ringo!)...no prostě blbnou podle mýho gusta.
Jak jsem tak poslouchala Ob-La-Di, Ob-La-Da, vzdušnou myšlenkovou čarou jsem se dostala ke slavný Johnově Japonce Yoko Ono. A tak vznikly dnešní fotky. Nebo jsem napřed Yoko vyfotila v časopisu a pak jsem si na ni teprve vzpomněla? Nebo na mých fotkách vůbec není Yoko Ono?? No, každopádně neberte drogy, děti. 60. léta už jsou totiž pryč. K dobrý náladě vám musí stačit bítlsácký klucí. Pro jistotu ještě jednou klik sem.

Zleva: Yoko Ono a John - to je ono, to je klasika!, stará dobrá Vinea, retro gumička do vlasů s beruškou, korálkový náhrdelník se srdcovým křížkem od kamaráďuchy, pomáda na rty v retro stylu "Soda pop", míchátko do nápoje ve tvaru kytary. Na kousku papíru (dole na fotce) vidíte obrázek od další přítelkyně - jednou (pozdě večer) v hospodě na koleji namalovala mě a mýho kudrnatýho vlasatýho kluka, kterej si mě nakonec vzal za ženu - a VHL (čili Velká Hořící Láska) trvá a trvá ;-).

Z Yoko vyrostla opravdu véliká holka ;-)

 

Pamatujte, že děti, mámy, tátové, lékaři, geometři, Jonášové a psi by neměli brát drogy!! Celosvětového míru se dá docílit i jinak! 

Moje milá čtenářka - ta, co běžela za králíkem, mi do komentářů napsala: "Neberte drogy! Nikdy nikomu neberte drogy!" A co z toho plyne? No že krást se taky nemá ;-)

 

P.S.: dneska se mi chce tak nějak všemu smát (beru si týden blogového volna a uvidíme, esli mě ten humor přejde).

Na nehtech mi blikají neóny + bonus

Je to jako v Las Vegas. Svítivě zářivé oblečení v letních ulicích se opičí po neónových reklamních poutačích, až z toho oči přecházejí. I mým nehtům se marnivě zachtělo neónů a výrazných barev; tyhle móresy se u nich v horkých měsících objeví vždycky. Francouzskou manikúru jsem poslušně uložila do pruhované krabice a z jejího dna vyndala smršť barev v malých lahvičkách. Je přece léto - nejvyšší čas utrhnout se ze řetězu, divočit a zapomenout na decentnost! Lakujeme barevně!
Takže až uvidíte v kavárně na nábřeží holku s barevnými nehty, jak zapíjí jahody se šlehačkou studeným mátovým čajem, zeptejte se jí, jestli náhodou nepíše "vintageblog", neposlouchá desky a nenosí šátky ve vlasech...Pokud na všechno odpoví "ano", umaže si při tom tričko šlehačkou a ještě dodá, že nejlepší letní obutí letos vytvořil Jimmy Choo (to říkám teď každému na potkání) ;-), můžete si být jistí, že jsem to určitě já...a moc ráda vás poznám osobně!

Ten žlutý lak na nehty (uprostřed) jsem koupila jen proto, že to byl evidentně brácha oranžového a růžového laku (nechtěla jsem trhat rodinu). Ale jinak žlutou barvu ráda ponechám narcisům, sluníčku, citrónům a halenkám ze 60. let.

♥

BONUS na závěr. Barvy na nehty máme zmáknuté a teď ještě trošku barevna pro duši. U Ally jsem nedávno našla článek odkazující na fotky, které jsou takovým malým hřejivým důkazem toho, že to s námi není ještě tak zlé, jak se proslýchá. Podívejte se tady.

Zlaté filmové časy...v posteli

Není na světě síla, která by mě přinutila dívat se na televizní zprávy. Všechno to násilí, nehody a průšvihy našich politiků nezachrání ani "sweet" novinka na konci zpráv, že se narodil tygřík v pražské Zoo. Od tý doby, co nemáme televizi, jsem mnohem šťastnější. Ale pokud jde o filmy, tak jsem spolu se svým přenosným DVD přehrávačem pro (téměř) každou srandu. Tu a tam se najde něco dobrého mezi novými filmy (třeba jiskřivý "Jeden den" nebo upřímně vtipný film "Friends with Benefits" - doporučuju vidět v originále, český dabing se krutě nepovedl).

Pak je tu ale něco, co má ještě větší grády, co zraje jako víno...kultovní filmy, klasika všech klasik. A dneska vám "Vivi TV" dvě méně známé "klasiky" představí. Troufám si říct, že je spousta z vás ještě neviděla, a že vás oba filmy svou dokonalou atmosférou, vtipem, švihem, nepřekonatelným dabingem i úžasným humorem pobaví.

Podrobnější informace o filmech "Nebožtíci přejí lásce" a "Včera, dnes a zítra" najdete pod televizí značky Tesla ;-) a teď už nezbývá než si filmy stáhnout, koupit nebo je s někým vyměnit za staré obaly od žvýkaček a nechat se unášet bezstarostnou podívanou.
P.S.: Až potom, co jsem pro vás obě televizní fotky vytvořila, jsem si uvědomila, že jsem z obou filmů vyfotila "postelovou scénu". No teda!!

 

Vivi TV vysílá:

NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE

...italská rozpustilá komedie podaná s neskutečnou lehkostí (v tom má prsty režisér Billy Wilder, jeden z nejlepších "režižérů" všech dob). On je nabroušený, nechápavý Američan a ona výřečná, rozkošná Angličanka tak trochu při těle. Za poněkud tragických okolností se sejdou v Itálii (na pohádkové Ischii) a dobrodružství může začít.

Zábavná a provokativní komedie, ve které se stoprocentně naučíte dvě italská slovíčka. "Permesso? Avanti!" Určitě si tuhle "lekci italštiny" pusťte.

VČERA, DNES A ZÍTRA

...jsme v Itálii, v roce 1963 a s námi je tam Sophia Loren a Marcello Mastroianni! Co víc si přát? Tři povídky s horkokrevnou "Lorenkou", která v nich ztvárnila pouliční prodavačku cigaret, dámu z vyšších kruhů a prostitutku s energií a živelností sobě vlastní. Třetí povídka je bezkonkurenční a Sophia v ní má ten nejrozkošnější byt na světě!
I Felix Holzmann chtěl jít na film "Včera, dnes a zítra" do kina - připomeňte si jeho legendární vtipnou scénku tady.