Nejkrásnější francouzský parfém aneb takhle voní Paříž

Neočekávaně a překvapivě – tak jsem objevila svůj nový parfém, který je pro mě tou nejhezčí francouzskou vůní z celé mojí sbírky. Je hřejivě klidný i hravě divoký, mírumilovně ukázněný, ale i drze odvážný. Kdo mě zná, chápe, že si mě tyhle jeho vlastnosti nutně musely získat.

To jsem si takhle jednoho hodně pozdního večera sedla k počítači, že si na dokoupím zásoby francouzské kosmetiky NUXE. Hodila jsem si do košíku oblíbený balzám na rty, noční krém, rozmarýnovou vodu, kterou zbožňuju a legendární multifunkční olej - prostě klasiku, kterou kupuju pořád dokola už spoustu let, a která pro mě představuje takové malé a nepostradatelné pařížské rozmazlování.

Už už jsem to málem všechno odklikala a šla spokojeně spát, když tu najednou vidím v Nuxe nabídce parfémovou novinku - Nuxe Prodigieux Le Parfum. Cože že? Fakt? Konečně je na trhu parfém od Nuxe? Co já se po něm natoužila a kolik času jsem proklečela na fazolích a modlila se k francouzskému (nemilosrdnému) nuxovému božstvu, aby ho začalo vyrábět! A teď moje snaha, píle a klečení konečně přinesly plody. Parfém je na světě a k dostání i u nás. Tak jsem si ho během dvou vteřin koupila a...tu noc se mi o něm zdálo.

Když mi ho pak druhý den odpoledne pošťák přispěchal předat, byla jsem už předzamilovaná. A to jsem ještě netušila, že voňavka Nuxe Prodigieux nebude vonět jako parfém, ale jako směs mých malých lásek, požitků a zážitků.

Je to zvláštní, že tohle dokáže vůně, ale když si ráno vezmu pruhovaný tričko, kafe v termohrnku s Karlem Lagerfeldem, sladkou tyčinku a vyrazím do ulic navoněná zlatem od Nuxe, najednou se mi zdá všechno trochu lepší. A hezčí. Najednou jsem si úplně jistá, že mě jen tak něco nerozhází, a že mě čeká den, který bude stát za to. Možná je to tím, že mi toho tenhle francouzský parfém tolik evokuje. Co třeba? Tak třeba mi připomíná...

♥ připomíná mi, jak voní mrňavá pařížská bistra, kam si jde člověk po krátké noci zhltnout čokoládový croissant a vypít café au lait

♥ připomíná mi dny, kdy sluníčko mazlivě hřeje, vzduch se natřásá letní radostí a vítr rozčileným holkám nadzvedává lehoučké hedvábné šaty

♥ připomíná mi mandarinky koupené u laškujícího pouličního prodavače, které i přes kůru provoní celou ulici

♥ připomíná mi, že nejlepší je (v životě i u parfému) správně namíchaná ďábelskost a nevinnost

♥ připomíná mi zlatohnědou kašmírovou deku a vychlazené beaujolais

♥ připomíná mi pistáciové karamely máčené v medu

♥ připomíná mi pomalou (ale mně se tenkrát zdála ukrutně rychlá) jízdu na kolotoči na Montmartru

♥ připomíná mi den, kdy jsme leželi na dece v parku u Ajfelovky, mazali se opalovákem, jedli nanuky, pili růžovou a levandulovou limonádu, a přemýšleli, za kolik životů by se dalo našetřit na malý bohémský byt v Paříži

♥ připomíná mi film Láska na polštáři

♥ připomíná mi, že namalovat jednorožce je stejně lehké jako na něj věřit

♥ připomíná mi mou první návštěvu Paříže, kdy jsem objevila v jedné navoněné lékárně značku Nuxe a (šťastně) jsem tam bouchla celé tehdejší cestovní kapesné

♥ zkrátka vůně Nuxe Prodigieux Le Parfum z parfumerky Elnino mi připomíná, že takhle voní Paříž...a teď tak voním i já ;)

Horký favorit parfém Prada Candy Florale aneb odměna nutná

Něco se mi před pár týdny povedlo. Už si přesně nepamatuju, co to bylo (takže zjevně nic nezapomenutelného), ale rozhodně to bylo něco, co si zasloužilo odměnu. A protože se blíží jaro a k jaru patří nový parfém, nebylo co řešit - odměním se novou vůní, která mě bude provázet těšením se na teplé dny a všechna jarní dobrodružství a pak jarem (i létem) samotným.

Měla to být taková vůně, ve které se bude snoubit něžná dívčí laskavost i hravé laškování plné života se smyslností pravé ženy. Ohó! Ženy, která už ví, co k ní sedí a fádnost a konvence to rozhodně nejsou. A tak jsem se rozhodla pro jednoho horkého favorita a koupila jsem si (přiznávám, že jako vždy úplně naslepo...já si prostě myslím, že odvážným štěstí přeje) na Elninu v kulaté růžové krabici (no jo, ta krabice rozhodla) vůni Prada Candy Florale.

Včera jsem seděla s kamarádkou v kavárně a na chvíli jsem se tam ocitla sama, takže jsem vyslechla rozhovor dvou (stroze oděných a usedle vypadajících - ale to jen klamaly tělem) dam, které seděly u stolku poblíž: "Já si kolikrát jen tak poposkočim. Nebo doma skáču tak vysoko, jak dokážu a při tom si pouštim hrozně nahlas muziku". Ta druhá se smála a hned dodala: "Jo jo, to já taky dělam". Bývala bych ráda řekla, že i já to tak dělam a pak bychom si daly pohár a vyprávěly si o skopičinách, které vyvádíme, protože máme ten dar nebrat sebe ani život tak šíleně vážně, ale místo toho jsem si jen stříkla do vlasů svůj nový parfém. Ten to všechno řekl za mě...

Dámská vůně Prada Candy Florale je květinově bombonózní, ovšem začíná překvapivě pikantně a nesmlouvavě - to bude tím limoncellem, ale zanedlouho se o slovo přihlásí jemné pivoňky, které pak doprovází karamel a med.

I když by se dalo říct, že je to nekomplikovaně hravá vůně k rozevlátým šatům a mašlím ve vlasech, oblékám se k ní úplně protichůdně. Ráda ji nosím třeba k úzkým černým džínám, pánské bílé košili s ohrnutými rukávy, s lechtivým kalhotkovým náhrdelníkem a rozcuchaným účesem. Kontrasty mě baví. Dokonce i tváří parfému Prada Candy Florale je někdo "very kontrastní" - moje oblíbená hérečka Léa Seydoux.

Víte, co je lepší než lahvička nového parfému? Plná krabice lahviček. Je to vlastně asi to nejhezčí parfémové balení, jaké jsem si kdy koupila. Všechny přípravky sady (mini parfém do kabelky 7 ml, klasické balení 50 ml a tělové mléko 75 ml) jsou vzorně uložené v kulaté růžové krabici, která se podobá krabicím na klobouky z nějakého správňáckého holčičího budoáru.

Mini voňavka ze sady se pohodlně vejde do večerního psaníčka nebo do kabelky, takže si svou novou vůni můžu připomenout kdykoli během dne. A konečně jsem díky její hravosti měla po dlouhé době chuť vytáhnout ze šperkovnice svůj kalhotkový náhrdelník, lištičkovou brož a nehtům jsem dopřála trochu třpytu a nadýchané růžové.

Flakón voňavky Prada Candy je fešák s netradičním víčkem. Respektive vůbec žádné víčko nemá. Prostě jen lahvičku vezmete a fííí...stříknete.

Na vymazleném kulatokrabicovém balení sady vůně Prada Candy Florale je fajn i to, že se do ní po vyjmutí parfémů dají uložit hedvábné košilky a milostné dopisy...takže hej, krasavci (nejlíp metrosumdesát vysocí a kudrnatí muzikanti), neváhejte a pište! ;)

Na návštěvě u mě doma...pojďte dál

Vítám vás po delší době v mém malém království, kde neexistují žádná pravidla. U mě doma se můžete jaksepatří uvolnit. Můžete drobit, můžete si na zem dát polštáře a povalovat se na nich, můžete si brát podle chuti pitinky z domácího baru, můžete si prohlížet (a pouštět) mou sbírku vinylů, můžete tancovat (i na stole, když odendáte vázu) a můžete si v mojí koupelně půjčit jakoukoli voňavku. Fakt. Chovejte se prostě přirozeně a klidně až drze. Dovoleno je všechno.

A teď už tu mám pro vás malou ochutnávku nějakých novinek, které jsem si v průběhu prázdnin pořídila. Vezmeme to pěkně popořádku.

Některé věci jsou už u mě stálice (třeba tahle dědou vyrobená dřevěná bedna na knížky), jiné ráda obměňuju nebo přidávám. Před nedávnem k nám přibyl barevný proutěný koš na prádlo, kterého je ale na špinavé ponožky věčná škoda, takže jsou v něm aktuálně časopisy čekající na přečtení.

Vyrobila jsem si zlaté ramínko a pověsila na něj svoje nejoblíbenější pruhované tričko, které si beru (pro štěstí) vždycky, když někam cestuju. Hlídá ho (pro jistotu) malá srnka.

Bez gramofonů myslim asi nemůžu žít. Určitě ne. Tenhle tyrkysový gramofon Crosley je můj třetí (slíbila jsem doma, že už poslední, tak snad...).

Mám ráda, když má všechno nějaké místo. Takže i oblíbené laky na nehty nenechávám jen tak někde povalovat, ale opatřila jsem jim skleněnou dózu se zlatým kováním. Organizování věcí, to je moje.

Koupila jsem si několik dřevěných táců s vyřezávaným dnem a používám je na všechno, co mě jen napadne. Třeba na konferenčním stolku mám jeden, ve kterém je aktuálně pětiletý deník "One line a day", kam si už pár let každodenně píšu své malé radosti, sklenice s květinama, svíčka a taky tenhle (s)prostý malovaný talířek.

Toaletní stolek na poklady kočičí (teda holčičí).
 

Nikdy si neodpustím malé detaily pro potěšení - třeba "tattoo námořnici" Fluff.

Keramický talířek na šperky, prázdninová kořist z Urban Outfitters.

Pokud přespávám někde jinde než doma, okamžitě tam zakládám "soukromý minibar" (to abych náhodou nestrádala). A doma zakládám minibary taky, se ví. Teď zrovna jsem na další z mých mintových táců nashromáždila oblíbené pití a dobroty a mám je po ruce hned vedle počítače. Člověk by se až divil, jak umím být praktická. ;)

Tyhle knížky patří mezi ty, které hodně ovlivnily můj styl. Pořád se k nim vracím, prohlížím je a dělám si poznámky, proto jsou plné různých papírků a záložek. Obzvlášť knížky od Kate Spade (zatím mám dvě) a knížky od Todda Selbyho (zatím tři) jsou moje nejvíc nejoblíbenější.

Nemám doma myčku ani televizi, ale mám plno diy květináčů, svíček, plechovek se sušenkama a vanilkový čaj. Je zvláštní, jak moc může okolní prostředí ovlivnit náladu, ale já jsem díky svým malým důležitostem a vůni vanilky doma šťastnější.

Děkuju, že jste přišli omrknout můj "domácí vesmír" a už teď se těšim zase někdy příště. ;)

PS: další články z mého domova si můžete připomenout tady: http://www.vintageblog.cz/jak-bydlim

Co všechno se skrývá v mojí kabelce

Svištění zipu znamená skoro vždycky předzvěst něčeho příjemného. Třeba když se zvuk zipu ozývá z chodby, znamená to, že někdo milý přišel zrovna domů. Poznám už i melodii zipu, kterou vydává futrál červené kytary Fender a to se pak brzy po tomhle zasvištění ozývají z našeho obýváku super songy, protože se můj muž připravuje na koncert. A taky rozepínání zipu může znamenat kdejakou čertovinu, ale dost už radši.

Tady se dneska bude zip rozepínat ryze počestně - bude to totiž zip na kabelce. Nedávno jsem zjistila, že za téměř 5 let, co tohle místo funguje, jsem na vás vysypala obsah svojí kabelky jenom jednou. Takže jdeme to nelichotivé kabelkové statistické číslo napravit. ;)

Kabelek mám jen pár, ale všechny je mám moc ráda. Výhoda je, že když k nim mám nějaký vztah, víc si jich hledím, udržuju je čisté, uklizené, dávám do nich jen své oblíbené věci a dělají mi zkrátka při každodenním používání větší radost. Aktuálně nosím s oblibou kabelku Gionni, kterou jsem dostala před několika lety jako dárek od mého muže Jirulky. 

A co všechno se v ní tedy ukrývá? Vlastně všechno, co se mi nevejde do kapes kabátu: růžový sešit s pevnými textilními deskami se zlatým písmenem A, buclatý látkový přívěsek ve tvaru létajícího balónu, lepící notýsek "srdíčko", průhledná japonská propiska s pěti pastelovými barvami, kosmetická taštička, brýle Dior a Polaroid (Fujifilm Instax Mini 90).

Všechny moje kabelkové poklady střeží jahodový lesk na rty ve tvaru soba. 

Od značky L´occitane jsem si nic nepořídila několik let, nějak jsem na ni zapomněla. Ale letos jsem si na ni zase vzpomněla, když jsem šla v Krumlově kolem jejich obchodu. Přes prosklenou výlohu na mě mrkala prodavačka (což o to, to by se mnou za normálních okolností ani nehlo, na mě se můžete spolehnout), ale mrkla na mě i tahle kosmetická taštička. A to jsem byla rázem ztracená...(šlo se utrácet).

Teď spolu rozepneme další zip - zip u té žluté kosmetické taštičky - a podíváme se, co je uvnitř. Mám v ní svůj oblíbený parfém, balzám na rty, květované kapesníky, krém na ruce s bambuckým máslem od L´occitane, lesk na rty "sob", Bubble Gum cigárka a kulaté zrcátko.

Dvě moje oblíbené "černé nezbytnosti". Toaletku Black Amber Zara používám vždycky, když si chci připomenout Řím. Voní totiž přesně jako Řím (kam se hrabe Laura Biagiotti s parfémem Roma). Ale bude to zřejmě jenom tím, že jsem si v Itálii voňavku Black Amber v Zaře koupila a používala ji celý ten horkokrevný italský čas, a tak si teď kdykoli se navoním, vzpomenu na nezkrotné pouliční muzikanty, masivní Koloseum i na všechny černě oděné Italky, na křupavé bruschetty i na obrovské zmrzlinové porce. A pak je tu ještě hydratační balzám Chanel Rouge Coco Baume, jedna z mých nejzamilovanějších malých marnotratností.

Přiznávám se, že ve žvejkových cigaretách jedu už asi od svých pěti let. Začala jsem s tím na jedné pouti, kde jsem to tehdy přehnala s cukrovou vatou, s kulečníkem ve střelnici, na houpacích lodičkách a na ruském kole a kde jsem si dávala jednu žvejkačkovou cigaretu za druhou. Tak vznikla má nevinně decentní závislost, kterou všichni prodejci cukrovinek v mém okolí znají a někdy mi ze známosti ke krabičce žvejkocigaret dávají zdarma Pedro (a já se pak čistě obchodně ptám: "když si koupim tři krabičky, dáte tři Pedra?").

Rozdováděnou sadou krému na ruce a balzámu s bambuckým máslem (jejich parťáky s vůní růže jste mohli vidět v článku Dárky z lásky) se s vámi loučím a zip na kabelce pomalu, pomaloučku zapínám...

Knížka Láska v Provenci - přečteno jedním dechem

Možná se už taky pomalu začínáte těšit na jaro stejně jako já. Říkala jsem si, čím si to jaro jarovitý přivolat. Napadlo mě naplést si do vlasů růže z květinářství, předčasně si ustříhnout džíny na šortkovou délku nebo odjet někam do teplých krajů. Ale pak mě mamka překvapila touhle knížkou a to stačilo. Džíny proto nechám prozatím dlouhé a růže dám radši do vázy. Kniha Láska v Provenci mi totiž čekání na jaro zpříjemnila dokonale. A co je dobré pro mě, o tom chci vždycky povědět i vám.

Takže - dneska o knížce Láska v Provenci od Bridget Asherové...

Uvařila jsem vám k tomu čtení kafe, v tyrkysové termosce najdete čaj a měla bych tu i pár křupavých toustů s domácím borůvkovým džemem.

O čem a o kom?

Když se v jedné knížce sejdou zajímaví lidé, starý dům s modrými okenicemi, provensálská krajina, výborné jídlo a ještě lepší víno, magická hora a láska, vypadá to, že stačí nalít si skleničku, zavrtat se pod deku nebo si lehnout na ni a spokojeně číst. Ostatně, celou knížkou se vznáší věta "Každá ženská potřebuje v životě jedno léto pro sebe", tak není od věci si udělat, když né celé léto, tak aspoň chvíli pro sebe a ponořit se mezi stránky.

Jenže tohle čtení není jen příjemně se vlekoucím společenským románem, u kterého si člověk sní o nějakém tom romantickém výletě. V knížce Láska v Provenci se totiž taky léčí několik zdrcených a bolavých duší. Hlavní hrdinka Heidi ztratila před dvěma lety svého muže a její osmiletý syn Abbot tátu. Bolest je pořád tak velká a neutěšitelná, až je to k zešílení. Moc se milovali.

Jsou jen dvě možnosti, jak z toho ven. Rezignovat a přestat dýchat nebo zase začít žít. Ta druhá varianta stojí za pokus, přestože to bude těžší, než se zdá. Heidi odjíždí i s Abbotem a neteří Charlottou do malebného francouzského městečka Puyloubie, kde má za úkol začít zvelebovat jejich starý rodinný dům, který nedávno částečně vyhořel. A tam začíná hojení nešťastných duší po provensálsku.

Ptáte se, jestli Heidi najde mezi vinicemi konečně klid (a třeba i novou lásku)? Pusu na zámek...neprozradím. Musíte mít při čtení přece taky nějaké to překvapení. ;)

Malý bonus - návštěva Paříže

Heidi si s Abbotem a Charlottou udělají "mezipřistání" v Paříži a prožijou tam čas plný čokolády, vyprávění starých příběhů a navštěvování malých obchůdků a pařížských trhů. A při tom francouzské požitkářství doprovází trefnými postřehy jako třeba:

"Miluju, jak Francouzi nacpou čokoládu úplně do všeho. Je to ten vůbec nejlepší zvyk, jaký si vypěstovali".

"Člověk se může tímhle městem projíst a pochopí ho právě tak dobře, jako když se prochází sem a tam a jenom se dívá."

A ještě recepty

Když už jsme u toho jídla, nemůžu opomenout lahodnou informaci, že součástí knížky jsou i recepty. Takže pokud se vám v průběhu čtení budou dělat chutě, můžete se stavit v kuchyni a vykouzlit si na plotně nějakou dobrotu podle tradičních provensálských receptů, které na konci knížky najdete. 

Za kolik a kde?

Běžně stojí kolem 300,-, ale pozor pozor - před týdnem jsem Lásku v Provenci od Bridget Asherové (432 stran) objevila v Levných knihách za 99,-. Jsem poslem dobrých zpráv, no ne? ;)

PS: stává se vám někdy, že si čtete a pořád od knihy odbíháte k sešitu nebo počítači a zapisujete si prima nápady nebo myšlenky a citáty? Mně ano a stojí to dost času. V poslední době jsem si ale zvykla si zajímavé myšlenky jednoduše označit barevnými nalepovacími papírky, a když knížku dočtu, projdu si, co mě zaujalo a přepíšu si to všechno najednou. Je to taková maličkost, ale třeba někomu z vás bude užitečná. ;)

U mě doma...nová nástěnka a trocha papírnictví

Každou (i úplně malou) změnu svého domova si vždycky užívám. To je jedno, jestli se (konečně) natřou trubky od topení, jestli se spraví parkety, vymaluje se nebo jestli koupím jen nové ručníky do koupelny a do květináče zasadím bazalku. Raduju se z každého vylepšení nebo obměny. A nástěnka mezi změny, ze kterých mám radost, bezesporu patří. Nástěnku totiž potřebuju ke svému pracovnímu životu jako sůl, inspiruje mě k novým nápadům a kreativitě, takže je jedna z nejdůležitějších (a zároveň nejsnáze obměnitelných) věcí v mé pracovně.

Ta nová je vlastně klasický bílý rám na obrazy (Ikea), ze kterého jsem sundala sklo, pověsila ho na zeď a prostor uvnitř rámu jsem vyplnila titěrnostmi a vším, co je právě zdrojem mojí inspirace. Tak se na to teď pojďme podrobně mrknout.

Strategicky umisťuju nástěnky většinou nad psací stůl anebo nad komodu vedle něj. Tak totiž nejsnáz nasaju inspiraci vždycky, když to potřebuju (nebo když to nejmíň čekám).

A co na mojí nástěnce aktuálně nemůže chybět? Třeba zavěšený klóbrc. Mám ráda pánské klobouky. V létě je občas nosím a mimo sezónu mi slouží jako (nástěnková) dekorace.

Jeden z mých oblíbených drzounů - James Dean.

Obrázků roztomilých koloušků je jako šafránu, proto je získávám i z netradičních zdrojů - tenhle je vystřižený z krabičky od náplastí. Nalepila jsem ho na děkovací kartičku Kate Spade, která mi připomíná, jak jsem si minulý rok koupila vytouženou pařížskou kabelku od Kate Spade.

Když chci do své nástěnky přihodit něco horkokrevně španělského, volba je jasná - Pablo Picasso ve svých typických proužcích.

Mít zlaté srdce, to je prostě nezbytnost, vždyť to vy dobře víte.

Vedle nástěnky mám většinou po ruce i černouška Lukáše na plechovce od kafe Lucaffé. Hbitě mi podává pastelky, fixy, pera i nůžky, zkrátka všechno, co potřebuju, když chci svou nástěnku zase trochu změnit nebo něčím doplnit. Ovšem hlavní slovo má tužka s pohyblivým medvědem...

...Tužka s dřevěným méďou přestála všechny moje uklízecí čistky i změny stylů. Važ si toho, tužko!

V poslední době prostor pod nástěnkou využívám i jako plochu k focení věcí, které opouští můj domov. Třeba tenhle červený kávovar FrancisFrancis, který navrhl italský architekt Luca Trazzi, se se mnou pomalu loučí (chystám se totiž na velký výprodej svého domova, protože mám v plánu stěhování), ale ještě předtím vám z něj udělám kafe, ať vám to blafe.

Pokud si chcete jen tak pro inspiraci připomenout některé nástěnkové parádnice z minulých let a podívat se "jak šel čas s mými nástěnkami", snadná pomoc. Na následujících odkazech najdete italskou nástěnku 2012, filmovou nástěnku 2013, divokou nástěnku 2014 i nástěnku z minulého roku, která byla hodně barevná. A tipy, jak a z čeho si nástěnku vytvořit nebo vylepšit, najdete v článku Zeď plná inspirace.

Tak hezky tvořte, zdobte a hrajte si. Protože kdo si hraje, ten né že nezlobí, ale zlobí úplně přesně podle mýho gusta. ;)

10 maličkostí pro šťastnější únor

Každý den trávím aspoň nějaký čas tím, že se od někoho něco dozvídám a učím. Jsem na všechno ohromně zvědavá. Zajímá a baví mě, jak úžasné poznatky mi předávají lidi jako je třeba Mark Dzirasa, Ivo Toman, Pavel Říha, Nick Vujicic a hlavně můj muž, který mě přímo fascinuje tím, jaký je a co všechno ví a dokáže. 

Ale jednu věc se od nikoho učit nemusím. Jednu věc mám vrozenou, totálně zakořeněnou a uloženou tak hluboko pod kůží, že je to pro mě ta nejsamozřejmější činnost každého dne. Je to objevování maličkostí a radování se z nich. A když dostanu zprávu, mejl nebo dopis, kde mi někteří z vás píšou, že tuhle radost dřív nevnímali nebo neznali, a že ji díky mému blogu v sobě našli, jsem opravdu a upřímně šťastná.

Ovšem i my, kteří tenhle "maličkostní talent" v sobě máme, si musíme občas jen tak cvičně připomenout, co všechno může sloužit k potěšení. A tak navazuju na článek 10 maličkostí pro šťastnější (le)den a skoro bych řekla, že tím pádem tady začíná vznikat něco jako nová pravidelná rubrika. ;)

10 maličkostí pro šťastnější den

1. Začít psát do úplně nového sešitu. 

2. Strašně moc se těšit...a nenechat si nikdy těšení zkazit řečmi typu "radši se netěš, abys nebyl zklamaný". Nenechat si nikdy a nic zkazit tím, že by to nemuselo vyjít.

3. Zavrtat se do čerstvě povlečené postele.

4. Koupit si velkou krabici makronek a nešetřit je.

5. Něco vyrobit - vlastníma rukama, se soustředěně vyplazeným jazýčkem a s radostí z tvoření (bez ohledu na to, že se to samé dá snadno a levně koupit).

6. Nejíst a nespat - kvůli rozečtené knížce.

7. Obejmout dlaněmi hrnek s horkým kafem a nechat se unést tou chvílí absolutní pohody, i kdyby měla trvat jen pár vteřin.

8. Složit rozkládací gauč - definitivně a jednou pro vždy.

9. Otevřít úplně novou krabičku s dokonale ořezanýma pastelkama, přejíždět prsty po jejich hranách a vybírat tu pravou (růžová nebo tyrkysová...já už jiná nebudu).

10. Učit se a poznávat - třeba každý den jedno slovíčko cizího jazyka, k čemu jsou všechna ta hejblátka na foťáku nebo se učit a objevovat pořád nové možnosti, jak žít svůj život opravdu naplno a s chutí...

 

Valentýnské dárky z lásky

Docela mi hoří tváře. Jak by taky ne, když je 14. února a to se slaví "Svátek všech srdcí" - ALLA HJÄRTANS DAG. Aspoň tak se říká Valentýnu ve Švédsku (Ikea mě poučila, když jsem si tam kupovala gauč). ;) Líbí se mi myšlenka, že se ta naše srdce dneska spojí, poveselí nebo naopak rozněžní, že jim dáme, po čem touží (někdo se bude tulit, někdo bude vybírat nový parfém - já bych ráda obojí), a že zkrátka plno lidí (aspoň na čas) odloží práci a uvědomí si, jak fajn je mít rád a jak fajn je říct to nahlas. A je úplně jedno komu nebo čemu.

To se ví, že nejlepší je přinášet do vztahů malá vyznání a důkazy lásky každý den v roce (a to my doma rádi), ale s Valentýnem je to jako s narozeninama. Člověk (když bude teda hodně velký optimista) si může každý den říct, jak rád je na světě a jak ho to tu baví, ale přesto narozeninový dort rozkrojí jednou za rok a užije si ten slavnostně naparáděný den, kdy k němu přichází gratulanti a oslavují s ním. Oslavy jsou prostě príma, za všech okolností.

Tak pokud jste aspoň trošku "naladěni", pojďte se dneska zastavit, pojďte oslavovat, třeba i upéct super rychlý a jednoduchý čokoládový dort a těšit se z toho, že je v našich srdcích pěkně zabydleno. A při té příležitosti mám pro vás takovou malou ukázku toho, co nového a zamilovaného se objevilo u mě doma.

Můj pracovní stůl je v plné pohotovosti nejen ve všední dny, ale i o víkendech, o svátcích a vlastně pořád. Mám ho moc ráda a zaslouží si proto moje malé vyznání lásky a trochu "tématického" ozdobení.

Tuhle sadu jsem si nadělila já sama (šikovná). A když už to takhle jiskří mezi růžovým krémem na ruce a balzámem na rty od L´occitane, to pak člověk nemůže zůstat pozadu, tak teda radši jiskřim taky.

Když máme toho Valentýna, i snídaňové dobroty musí mít správný tvar.

Čokoládová laskomina s marcipánem a kafe...říkejme tomu třeba...srdeční záležitost (připraveno pro mamku).

Malé překvapení pro Něj. Nechám mu na polštáři tuhle krabici s bonbóny a schovaným vzkazem, kterému se bude smát pod fousy a až ho dočte, spiklenecky na mě mrkne. A pak? To se uvidí. ;)

Moje nejlepší kamarádka Lusynka ví přesně, jak na mě. To se mi kolikrát hlavou honí tolik práce a dospěláckých starostí a povinností, že nemám na nějakou legraci nebo veselení ani pomyšlení. A pak od ní dostanu dárek a najednou se vidím, jak sedím s překříženýma nohama na koberci, žvejkam žvejku s příchutí marshmallow, ořezávám pastelky, mažu si pusu sladkým balzámem s jednorožcem, vybarvuju pohádkové omalovánky a v hlavě mám čisto. Tyhle rozkošné poklady, které mi nadělila k Svátku všech srdcí, mi z hlavy zase určitě vyženou všechno, co tam nepatří.

Jsem moc ráda, že jste ke mně dneska přišli a nechci vás v žádném případě vyhánět, ale...nebylo by od věci teď zaklapnout počítač a jít rozdat pár pus. Já jdu na to hned teď. ;)